Ještě minulý týden tvrdil: "Můj problém je běh na dlouhou trať." Od října ho ničily bolesti hlavy, měl problémy s krční páteří, pootočený krční obratel, trpěl kolapsovými stavy. Lékaři dosud neurčili přesnou příčinu jeho problémů. A ty o Vánocích - odezněly.
Co se stalo?
Neumím to vysvětlit. Vůbec jsem nepočítal s tím, že bych do Turné zasáhl. Můj zdravotní stav se ale náhle zlepšil a já zkusil skákat. Prožívám teď druhé Vánoce.
Kdy se vám ulevilo?
Tak nějak po svátcích. Konečně jsem se třeba mohl pořádně vyspat. Odjel jsem na malý můstek do Breitengergu a docela mi to šlo, tak jsem se přesunul na větší můstek do Ramsau a taky to nebylo špatné. Ne že bych byl ve formě, ale cítil jsem se stabilně a jsem rád, že mi reprezentační trenér David Jiroutek umožnil skákat na turné.
Roman Koudelka odpovídá čtenářům iDNES.cz....
....a tady už plachtí na MS v letech na lyžích ve Vikersundu.
Vraťme se na soustředění do Planice, kde vaše problémy začaly.
Paradoxně mám na něj hezké vzpomínky. Areál je nový, můstek mi sednul, skákal jsem tam nejlépe z celého léta. Jenže pak přišly problémy, a to už dobré nebylo.
Znáte už původ potíží?
Komplexní výsledky vyšetření bych měl mít kolem 10. ledna. Bylo to náročné, absolvoval jsem spoustu vyšetření. Dva a půl měsíce se mi ty samé stavy a bolesti opakovaly a nikdo pořádně nevěděl, co s tím dělat. Nejdřív jsme řešili krk, ten se snad postupně i srovnal. Pak se mluvilo, že by to mohlo být od srdce. Doteď mi ale nikde nic nezjistili, což je pozitivní. Zároveň to je i trochu stresující, ale říkám si, že možná prostě moje tělo bylo unavené a ozvalo se.
Co jste absolvoval v rámci rehabilitace?
Týden jsem ležel v Motole, kde mi dělali trakce. Deset hodin denně jsem ležel, hlavu jsem měl přidělanou k závaží, které mi ji tahalo nahoru a dozadu. Doktoři mě obdivovali, že vydržím. Nebylo to nic příjemného, ale věřil jsem, že mi to pomůže.
Roman Koudelka při závodu Světového poháru v Sapporu.
Co psychika? Dostala v uplynulých týdnech hodně zabrat?
Snažil jsem se být v pohodě, ale někdy to bylo docela těžké. Byly chvíle, kdy to bylo super, ale přišly i momenty, kdy mě to psychicky sráželo. Své si prožila i přítelkyně, která mě hodně podporovala. Ale věřím, že mě to posílí. Normálně jsem byl v sezoně naštvaný, když se mi skoky nedařily, utápěl jsem se v tom. Letos jsem rád za to, že vůbec můžu skákat, že jsem zdravej.
Došlo i na černé myšlenky? Zapochyboval jste, zda si v olympijské sezoně vůbec zaskáčete?
Nepřemýšlel jsem o tom. Věřil jsem, že se to v nějaký okamžik zlomí, ale nečekal jsem, že to bude takhle během chvilky.
Co na váš záměr závodit říkají lékaři?
Jsme v kontaktu. Oni celou dobu věděli, jak vše probíhá. Třeba mi bylo čtyři dny dobře, pak přišly tři horší. Bylo mi řečeno, ať dělám věci podle toho, jak se cítím. Když nemám problémy, můžu skákat na suchu, přidávat si. Tak zkouším.
Čeká vás první závod. Nemáte obavu, jak tělo zareaguje na zátěž?
Spíš převažuje adrenalin. Překvapilo mě, že ani před prvním skokem jsem neměl žádné extra obavy. Užíval jsem si to. Ale nemám žádné srovnání, jak na tom jsem. V zimě mám na kontě asi deset skoků, na velkém můstku ani jeden. Ale hodně jsem chtěl na závody i mezi kluky, se kterými jsem se dlouho neviděl. Navíc můstek v Ga-Pa mám opravdu rád.
Kdyby se vám závod povedl, opravdu nebudete chtít na Turné pokračovat?
Ne. Jsem rozhodnutej. Nečekám žádný výsledek. Chci jen zjistit, jak na to vlastně jsem. Kdyby se mi povedlo postoupit z kvalifikace, nebo třeba bodovat, bylo by to výborné, ale ať to dopadne jakkoli, odjedu domů. Potřebuju trénovat. Pak bych se chtěl vrátit kolem patnáctého ledna, na závody v polské Wisle bych chtěl být v plné síle.
