Vláda si nechala vypracovat studii, podle které by se úřadům jednoznačně vyplatilo poškozené budovy strhnout a na jejich místě postavit nové. Oprava těch stávajících by údajně vyšla o 400 tisíc norských korun dráž. Vláda navíc nechce nutit své úředníky k návratu do kanceláří, v nichž umírali jejich kolegové.
"Spoustu lidí by vyděsilo, kdyby se měli do těch budov vrátit a znovu tam pracovat," cituje britský list The Guardian Paala Weibyho, mluvčího úřadu pro správu vládních budov. "Ale další tvrdí, že ta budova je symbol, a kdybychom ji strhli, teroristé by vyhráli," dodává.
"Vlastně bychom tím dokončili Breivikovo dílo. Představte si, jakou by mu to udělalo radost," souhlasí Sofia Hagenová, devatenáctiletá studentka z norského hlavního města. Oslo si v červenci připomenulo druhé výročí událostí, při kterých masový vrah Breivik připravil o život celkem 77 lidí (o výročí se dočtete zde).
Rytiny nejde jen tak odnést, brání se Picassovi příbuzní
Od letošního února má země novou vládu, která by o osudu vládního komplexu měla rozhodnout na jaře. Rozhodování ovšem komplikuje několik uměleckých děl španělského umělce Pabla Picassa. Kdyby se do betonových stěn skutečně zakously buldozery, mohlo by to znamenat jejich konec.
V obou poškozených stavbách visí celkem pět Picassových děl vyrytých do betonu. Čtyři z nich vznikly v roce 1958 přímo pro nově vznikající sídlo norské vlády. Většina z nich má na šířku zhruba tři metry, venkovní rytina je třináctimetrová.
Do betonu nechal Picassovy kresby, které se vyznačují poněkud infantilním stylem s využitím geometrických obrazců, vyrýt jeho přítel, norský umělec Carl Nesjar.
Kresby byly původně dokonce i barevné, o jejich vyblednutí se během pěti dekád postaral dým z cigaret vládních úředníků. Teď už u nich sice nikdo nekouří, umělecká díla však čelí ještě většímu nebezpečí.
Některé z rytin by se v případě demolice z budov odvezly, najít pro ně nové důstojné místo by však podle odborníků na umění nebylo jednoduché. "Picassova díla vznikla přímo pro tuhle konkrétní budovu. Nemůžete je jen tak sebrat a odnést někam jinam," připomíná právnička Picassovy rodiny Claudia Andrieuová. Malířovi příbuzní navíc stále drží autorská práva ke všem jeho dílům, případné stěhování by proto museli povolit.
Kulturní národy tohle nedělají, tvrdí ochránci kulturního dědictví
Budovy vyrostly v centru Osla v padesátých letech a řadě Norů se nikdy příliš nelíbily. Místní deník v létě vyhlásil anketu, zda by měly v metropoli zůstat. Zatímco 34 procent dotázaných by je rádo ponechalo, necelých 40 procent obyvatel by je poslalo k zemi.
"Jsme kulturní národ, tohle by bylo nedůstojné," bránil tehdy v rozhovoru pro agenturu AFP poškozený areál Joern Holme, šéf norského úřadu pro kulturní dědictví. "Zničení toho nejlepšího, co Norové v téhle historické éře postavili, jde přímo proti všem našim hodnotám," dodává s tím, že v podobném stylu je postaveno třeba sídlo OSN v New Yorku.
Dnes čtyřiatřicetiletý terorista Breivik nálož odpálil přímo před sedmnáctipatrovou věží High Block Office, v níž sídlil i samotný norský premiér. Výbuch zabil 8 lidí, zanechal v budově dvě patra hluboký kráter a zprohýbal ocelové nosníky. Vážně poškodil i sousední budovu a tlaková vlna rozbila okna takřka v celém vládním komplexu.
Svět však ještě o poznání více šokoval jeho následný čin. Breivik se totiž po odpálení náloží vydal na nedaleký ostrov Utöya, kde zavraždil 69 účastníků letního tábora mladých sociálních demokratů. Svého činu dodnes nelituje a ve vězení si odpykává 21letý trest, který mohou soudy opakovaně prodlužovat.
Před úřadem vlády zachytily Anderse Breivika bezpečnostní kamery:
27. listopadu 2012 |
