Osud opery je přitom výjimečně dojemný a dramatický. Její první aktéři totiž dílo uvedli v letech 1943-44 v terezínském ghettu. Pondělní plzeňský večer proto významně umocnili čtyři starší hosté, kteří vstoupili na jeviště po skončení opery. Jako děti totiž skončily v koncentračním táboře a v Brundibárovi měly role.
Hudební dílo samotné vzniklo už v roce 1938, kdy jej Hans Krása zkomponoval na libreto Adolfa Hoffmeistera. První provedení Brundibára, které uskutečnili chovanci židovského útulku v Praze, skladatel nezhlédl. Byl deportován do Terezína. V terezínském židovském ghettu nastudoval operu s internovanými dětmi. Premiéru tam měla 23. září 1943, letos na podzim je to tedy 70 let.
Mnozí z těch, kteří její premiéru připravovali, se jejího uvedení nedočkali. Neboť je dříve, než zkoušky skončily, odvážely transporty do plynových komor koncentračních táborů. V této přestupní stanici do táborů smrti byla nakonec provedena více než padesátkrát, její uvádění skončilo s tragickým odchodem malých zpěváků.
"Každý měsíc odjížděly vlaky do Osvětimi, zpěváčci se stále měnili a nakonec vlastně neměl kdo role zpívat," popsala konec díla v Terezíně pamětnice všech repríz Anna Hanusová.
