Už potřicáté se horolezci z celé země sjedou do Teplic nad Metují na Náchodsku, kde právě začíná čtyřdenní mezinárodní filmový festival horolezeckých filmů. Akce se jako host zúčastní i slavný horolezec Radek Jaroš, který se krom K2 podíval na vrchol všech himálajských osmitisícovek.
Radek JarošÚspěšný horolezec, který vystoupal na třináct ze čtrnácti osmitisícových vrcholů a blíží se tak splnění svého snu - jako první Čech dosáhnout na korunu Himálaje. Zbývá už jen K2. V poslední době se devětačtyřicetiletý rodák z Nového Města na Moravě zamiloval také do kola. Kvůli omrzlinám ze své poslední expedice na Annapurnu přišel o sedm článků prstů na nohou. Lezení se však vzdát nehodlá. Úspěšné výstupy na osmitisícovky: |
Letošní ročník poznamená smrt předsedy Svazu českých horolezců Zdeňka Hrubého, který před několika dny spadl ze skály během expedice v Pákistánu. "Je to obrovský průšvih, byl to můj kamarád. Ale když se vám někdo blízký zabije v autě, také nepřestanete řídit," líčí své pocity dobrodruh Jaroš.
Smrt šéfa českých horolezců bude jistě velkým tématem letošního ročníku. Co Zdeněk Hrubý znamenal pro vás osobně?
Hodně jsme spolu prožili, byli jsme asi na šesti expedicích v Himálajích, několikrát dokonce jen sami dva. Byli jsme si hodně blízcí. Avšak my nehrajeme šachy a ani neštěstí neznamená, že po smrti kamaráda přestaneme lézt. Jsme prostě takový druh lidí.
Přesto se nabízí otázka, jak se horolezec dovede s podobnými tragickými momenty vyrovnat, aby nepropadl skepsi a s lezením nesekl?
Jediné, co to spraví, je čas. Záleží také na tom, jak hodně si ti lidé byli blízcí. Na silnicích se také umírá, a jezdí se dál. Denně se jen v Česku zabije v autě asi deset lidí (v roce 2012 si dopravní nehody vyžádaly 681 obětí, pozn. red.). Horolezectví ti ale dává tolik, že to riziko za to prostě stojí. S tím do toho jdeme a bereme to.
Dá se pádům díky modernímu vybavení a dobrým znalostem předcházet?
Všechny moderní věci posunují dál nejen bezpečnost třeba aut, ale také lezení. Zároveň však víme, že tento sport nikdy úplně bezpečný nebude.
V čem je podle vás kouzlo teplického festivalu?
Je to jediný outdoorový festival, kde sportovci lezou a po večerech se scházejí v hospodě, kde se vždy rodí ty největší plány a expedice. Lidé se tu setkávají v lezeckých úborech, žádné kravaty a podobně. Letos bohužel nepřijedu na celý festival, protože mám hodně práce na nové knize a k tomu jsem ještě kvůli problémům s omrzlinami nelezl, takže ani v Teplicích oproti jiným letům nebudu moct.
Adršpašsko-teplické skály zdejší region silně ovlivňují. Horolezectví tu vytváří specifickou kulturu, na kterou se nabalují další sporty, jako je běh, horská kola a jiné. Mluví se o větší sepjatosti a přátelské atmosféře. Vnímáte to také tak?
Je to pravda. Za prvé je třeba říct, že horolezci - a nejen v tomto regionu - bývají všestrannými sportovci. Nechci však dělat z horolezců Mirky Dušíny, to rozhodně ani náhodou nejsme, ale přece jen je to sport, který určitým způsobem formuje lidské vztahy.
I na Teplicku teď hodně letí slack-line, chůze po laně, a to i ve velké výšce na mnohametrovou vzdálenost. Podporujete to?
Na laně jsem chodil, původně to sloužilo pro trénink rovnováhy a odvahy. Pak se to utrhlo úplně nějak jinam. Lidé, kteří se této disciplíně věnují, na tom umí dělat šílené kousky, o jakých se nám před pár lety ani nesnilo.
Na festivalu lze vidět hodně outdoorových filmů. Jaké máte rád vy?
Z hlediska filmu je to, co dělám já, tedy vysokohorské lezení, nudná záležitost. Mnohem lépe se točí filmy o snowboardingu nebo horských kolech. Co se týče vysokohorského lezení, dávám přednost poutavému vyprávění lidí, kteří to přímo zažili.
Součástí akce je také závod v lezení po stěně - boulderingu. Měl by se mu správný horolezec věnovat?
Dneska se i lezení dělí na různé disciplíny. Bouldering je jako stovka, kterou běhá Usain Bolt. Naopak já dělám maraton. Je dobré, když si horolezec osahá všechno. Je hodně takových, kteří rozumují v hospodě, jak by vylezli třeba ledovou stěnu, ale přitom nemají ani páru o tom, co to obnáší.
Jsou zdejší skály pro lezení výjimečné?
Myslím, že ano. I já tam ve svých začátcích hodně prožil, byl jsem slušný pískovcový lezec. Adršpach je specifický tím, že je na lezení těžký, ale krásný.
Lékaři vám kvůli omrzlinám museli vzít sedm článků na prstech nohou. Jak na tom teď jste?
Pořád se dávám dohromady, ještě jeden prst mně budou řezat.
Vy o tom mluvíte, jako by o nic nešlo.
Musíte brát život, jak přichází. Potkávám se s postiženými a těžce nemocnými dětmi a když vidím, s jakými problémy se musí poprat, a přesto zůstávají veselé, tak mi pak ostatní starosti přijdou jako úplná legrace.
Výběr z programu teplického festivalučtvrtek pátek sobota neděle Kompletní program na www.horolezeckyfestival.cz. |
