Naražené kloubní pouzdro připravilo fotbalového obránce Jana Trousila o deset dní letní přípravy. Sedmatřicetiletý kapitán prvoligového týmu v tu dobu neběhal po hřišti, ale po doktorech a zprvu nebylo jasné, co s nohou vlastně má.
"V mém věku už by samozřejmě každé dlouhodobější zranění bylo nepříjemné. Ale celý život se snažím myslet pozitivně, tak jsem k tomu stejně přistupoval i teď," říká před začátkem sezony jeden z klíčových hráčů Slovácka.
Co vás v první chvíli, když jste se zranil, napadlo?
Byl jsem hlavně naštvaný. Patnáct dní hrubé kondice jsem odmakal a o nejlepší období, o zápasy proti kvalitním evropským týmům, jsem přišel. V tu chvíli jsme vůbec neřešil, co bude dál. Čekal jsem na výsledek vyšetření. Byl jsem rozhodnutý, že i kdybych měl třeba na měsíc vypadnout, udělal bych pak všechno pro návrat.
V lize letos budete patřit mezi deset nejstarších ligových hráčů. Čím si vysvětlujete, že hned šest z nich jsou brankáři?
Mají to specifičtější, nemusí totiž běhat, nohy proto nemají tak opotřebované. Navíc se o nich říká, že ve starším věku brankáři zrají. Já to beru tak, že je velké štěstí, že můžu dál hrát. Zároveň to pro mě znamená, že musím úplně všechno dělat na sto procent, abych mladým klukům stačil.
Dokážete si představit hrát fotbal i v 41 letech jako jihlavský brankář Jaromír Blažek?
Do fotbalu mám furt velkou chuť, problémem jsou zranění. A hlavní úskalí představují letní a zimní přípravy. Když vás za týden čekají pětkrát dva tréninky plus zápas, je toho dost. Tělo už na takovou zátěž reaguje hůř, než když jsem byl mladší, to jsem si únavu moc nepřipouštěl. Regenerace je stále důležitější. Ale v sezoně pak zátěž klesá, to už je v pohodě a těším se na každý zápas.
Jak vydatná je vaše rehabilitace?
Máme kvalitního maséra, má mě asi plné zuby, protože mu ležím na stole prakticky každý druhý den. K tomu sauna, bazén... Nemám problémy s nějakou neřestí typu horší životosprávy, tři děti vám nic takového nedovolí. A jízdy z Brna do Hradiště v jednom autě s Martinem Kuncel a Liborem Doškem jsou taky skvělou regenerací.
Připouštíte si vůbec rostoucí věk?
Snažím se spíš o opak, mladí kluci mě neubíjí, spíš mě pozitivně dobíjí. Je taky fajn, že máme mladého kouče, který má blízko ke srandám. Umí na nás zařvat, ale taky slovem pohladit, udržuje v kabině partu, pohodu. Když přišel, naladil nás tak, že se těšíme na tréninky.
Jaké to je, když hrajete v týmu s o devatenáct let mladším Markem Havlíkem?
Mladé kluky jako Havlase nebo Trávu (devatenáctiletý Michal Trávník) mám rád, mají to v hlavě srovnané, chtějí se zlepšovat a nechají si poradit. Nemyslí si po prvním zápase, že už jsou hotovými ligovými hráči. Nefrflají, když je trenér pošle za béčko nebo juniorku. Zároveň jsou důležití i pro nás starší. Jsou rychlostními typy, takže toho za nás hodně odběhají. V sestavě mají své místo, ale musí mít kvalitu, nikdo nesmí mít cokoliv zadarmo.
Deset nejstarších aktivních hráčů v lizeJaromír Blažek 29. prosince 1972 |
Tykají vám?
Někteří kluci po příchodu do týmu už mi řekli: Dobrý den. Hned jsem je uzemnil. (usměje se) V kabině nesmí být žádný stres. Klidně s náma mohou zajít na pivo, na kafe, udělat si z nás srandu. Naprosto ty kluky respektuju. Když se dostali mezi nás, musí něco umět.
Dokonce i nový asistent trenéra Michal Kordula, váš loňský spoluhráč, je o dva roky mladší.
Myslím, že je to dobré řešení. Kordič má blízko ke kabině, a tak je spojení mezi námi a trenérem ještě lepší. I když i trenér Habanec k nám má blízko. Zároveň jsme si s Liborem Doškem a dalšími staršími hráči říkali, že Kordičovy tréninky nesmíme shazovat, naopak je musíme stoprocentně odmakat, protože je to právoplatný asistent. A on taky od začátku ukazuje, že si dokáže vytvořit autoritu, zařvat. Pozici asistenta mu přeju, je dobře, že ji získal prvně hráč, který tady odehrál řadu sezon.
Chtěl byste něco podobného jednou dělat i vy?
Když se dvacet let věnujete fotbalu, hned vás napadne v tom pokračovat. A nejlépe v klubu, kde jsem s velkým fotbalem začal a jednou i skončím. Proto jsem si i dělal licenci. Ale zatím mám furt na rok smlouvu, co bude dál, to neřeším.
Slovácko bude hrát v nové sezoně s jedním útočníkem a pěti záložníky. Co pro vás jako stopera znamená změna herního systému?
S Liborem Doškem jsme se smáli, že díky trenéru Habancovi se po dvaceti letech znovu učíme hrát fotbal. Ten základ – nedostat góly a co nejvíc jich vstřelit – je pořád stejný, ale pár věcí se změnilo, hlavně krátké sprinty a různé přesuny. Nevadí mi to, naopak trenérovi rozumím, že chce, abychom hrou lidem dělali ještě větší radost a bavili je. Je jasné, že těžko dokážeme držet míč tak dominantně jako Barcelona. Ale od trenéra jsme dostali návod, že se dá hrát i jinak než jen poslat míč dopředu a pak se uvidí. Proti slabším soupeřům se nám v létě dařil nový systém dobře, ale zároveň tam ještě byla řada chyb, kterou musíme odstranit. Věřím, že lidem na Slovácku nabídneme v nové sezoně lepší podívanou.
