Tedy alespoň tak Nash zhodnotila svoje představení před několika tisíci fanoušky. "Skvělá atmosféra. Prostě tohle člověk jen tak nezažije, a chtěla bych všem za skvělý zážitek poděkovat," vzkazuje pětatřicetiletá horská cyklistka.
Jste s výsledkem spokojená?
S výkonem ano, s průběhem závodu trochu. Po pádu na startu jsem sjížděla a ve výsledku to vyšlo, že jsem dojela na sedmém místě.
Přitom vypadáte v pohodě, nepotřebovala byste ještě jedno dvě kola, abyste se vyšplhala na vyšší příčky?
Těžko říct (úsměv). Já jsem si v posledních kolech docela dávala. Sice diváci byli opět skvělí, hnali mě dopředu, ale nevím, jestli bych ten kopec ještě jednou vyjela.
Kde jste spadla?
Hned po startu, jak jsme projeli první občerstvovací stanicí, tam se vjede na asfalt a tam jsme s někým do sebe najely řídítky.
Spadly jste obě?
Dolů jsem šla jenom já, ona do mě najela.
Kolikátá jste v tu chvíli byla?
Těžko říct. Bylo to na začátku závodu, takže kolem mě bylo tolik závodnic, že se to nedá říct. Prostě jsme si brnkly řídítky a já jsem to odnesla.
Rozhodilo vás to?
Když se propadnete na nějaké pětačtyřicáté místo, tak samozřejmě ano.
Je tedy sedmé místo za dané konstelace maximum?
Tak já jsem ze sebe určitě dala maximum. Ale to závodní čelo, bohužel, odjelo... Počáteční pád prostě člověka hrozně rozhodí. A k tomu jsem si navíc docela narazila zadek (úsměv).
Kdybyste nezávodila doma, už byste dál nepokračovala?
Já vždycky pokračuji. Jsem závodník, a i když ten den není ideální, tak člověk musí dojet do cíle. Pokud tedy nemá něco zlomeného nebo rozbité kolo. Já jsem prostě taková, já vždy budu v závodě pokračovat (úsměv).
Co říct k opět doslova narvané Vysočina Areně, která nejen vás, ale i všechny ostatní české závodnice a poté i závodníky hnala za úspěchem?
Skvělá atmosféra. Prostě tohle člověk jen tak nezažije a chtěla bych nejen divákům, ale také pořadatelům, organizátorům i dobrovolníkům, zkrátka všem poděkovat za skvělý zážitek.
Bikerka Kateřina Nash v závodě Světového poháru v Novém Městě na Moravě
Je to tak, že na takovou atmosféru nezapomenete? Protože v jiných světových střediscích, kde se jezdí cross country, taková atmosféra není.
To, že je tady mnohem víc lidí, než na ty biky chodí jinde a ještě k tomu všichni řvou naše jména... To je neskutečný zážitek.
Postřehla jste svou rodinu?
Naši se tak nějak pohybovali v kopcích a fandili, co to šlo.
V té mase lidí dokážete vnímat, kde zrovna rodina je?
Jak kdy. Když je velký dav, tak to neslyšíte, ale když si vyberou nějaké klidnější místo, tak ano. Navíc naši kolem mě vždy kousek běží, takže je většinou slyším.
Diváky to evidentně pořád baví. Potřetí za sebou se konal SP v Novém Městě na Moravě a znovu taková atmosféra.
Myslím si, že se tady založila skvělá tradice. Já prostě doufám, že pro diváky to je dobrá podívaná, což asi je, protože se vrací. A tak jako je to pro nás skvělý zážitek, tak pro diváky taky. Vždyť se mohou podívat na ty největší hvězdy horských kol a je to skvělé v tom, že se fanoušci dostanou blízko k závodníkům. To se jim třeba ve fotbale nezadaří, aby se dostali tak blízko a mohli zafandit do ucha.
Huříková věřila v top patnáct. Její pocity selhalyJejím přáním bylo vylepšit svou šestnáctou příčku z předchozího ročníku Světového poháru v Novém Městě na Moravě. Nakonec se však Tereza Huříková musela spokojit až se třiadvacátou příčkou. A to se o konečném výsledku dozvěděla až zhruba půl hodiny po závodě, ve stanu stáje Specialized Racing. "Věděla jsem, že je to za dvacítkou," zalitovala Huříková. "Moje spokojenost je hodně vylepšená těmi podmínkami, za jakých se závod konal. Fanoušky, podporou týmu, atmosférou. Tu bych si užívala, i kdybych jela padesátá." Právě diváci jí hodně pomohli.    "Lidé byli úžasní, fandili neskutečně. Takový kotel si závodník může jen přát," pochvalovala si. "Bohužel tentokrát selhaly moje pocity. Před závodem jsem se cítila, že to bude super. Že budu v top patnáct, takže jsem opravdu nešetřila ambicemi," připouští. To ji však brzy po startu opustilo. "První kola jsem se při stoupání do kopců trápila a rozjela jsem se až v posledních dvou kolech, kde jsem předjela několik holek," popisovala. "Fanoušci mě úžasně podporovali, tlačili mě svým hlasem. Ale výsledek neodpovídá mým ambicím," lituje Huříková. Ta připouští, že kvůli aktivitám svého nového týmu a následném stěhování přišla o několik tréninků. A manko se projevilo. "Těch čtrnáct dní záseku v tréninku je cítit. Potřebuji nějaký čas pro sebe, svůj trénink. Nikam necestovat. Což teď, do dalšího svěťáku, budu mít," doufá ve zlepšení před italským Val di Sole (15. a 16. června). |
