A refrén procítil ještě víc: "Zdá se že Bůh má mě rád, Bůh má mě rád, i když má k tomu pramálo důvodů, Bůh má mě rád."
Co na tom, že Olomoučtí bojovali o záchranu v lize. Stres? Jistě, ale ten si Uličný nechával pro sebe. Navenek a hlavně na tým působil v pohodě, pozitivně, nad věcí. Tahle přetěžká mise se přece musí podařit. Musí. Pochybujte o smyslu vašeho bytí, o důchodové reformě, ale ne o tomhle. Tečka.
Když loni v zimě přebíral olomoucké fotbalisty, měla Sigma po korupční aféře a odečtu devíti bodů jen sedm bodů. To je po polovině soutěže stav zralý na padáka! Trenéři se do Olomouc proto moc nehrnuli, tak vedení oslovilo známého trenérského bouřliváka na penzi. A patriot Uličný tuhle brigádu, jak půlroční misi nazval, přijal. Byl to úkol pro opravdové chlapy. Sláva, nebo zatracení. Nic mezi tím.
ANKETA: Nejlepšího trenéra volte zdeHlasovat můžete do neděle 19. května do 23 hodin |
Však také, když na ďábelskou nabídku kývl, rychle si pomyslel, do čeho že se to vlastně hrne. Už bylo pozdě vzít slovo zpátky. "Říkal jsem si: Sakra, to přece nemůžu zvládnout. Měl jsem ještě tu noc, než jsem šel na první tiskovku před novináře, pochybnosti. Manželka říkala: Ty vole, sedm bodů..." vybaví si Uličný dobře myšlenou poznámku své ženy, která si nejlépe ze všech uvědomovala, co by s ním případný pád Olomouce do druhé ligy udělal. To je srdcová záležitost!
"Já bych sestup těžko prožíval, protože s mým jménem a mými kamarády je tu spojený postup do ligy v roce osmdesát dva. Tam jsem měl podle mě velký podíl, odehrál jsem hodně zápasů. Najednou jsem si řekl: Kurňa, ty vole, po tolika letech, ty s nimi spadneš," orosil se Uličný večer před nástupem na své poslední angažmá. "Já zažil jeden pád v Opavě, který mě velmi negativně poznamenal, protože jsem měl svoje sebevědomí, že nemůžu spadnout. Ale stalo se a hodně mě to vzalo. Tady by mě to vzalo třikrát tolik."
John, jak se Uličnému přezdívá, obstál skvěle. Tréninky nechal na svých šikovných asistentech Kotůlkovi s Muchou, sám se staral o sestavu, o bojovnou atmosféru v kabině a zase předváděl hlasitý koučink od střídačky, na níž stejně jako ve svých nejlepších časech nevydržel během zápasu sedět. A znovu to fungovalo. Sigma byla pod jeho vedením třetím nejlepším týmem jara, například úřadujícího mistra Plzeň zdolala na jeho hřišti 4:0, kolo před koncem sezony se zachránila a navrch vyhrála český pohár, když ve finále porazila Spartu 1:0.
Petr Uličný v číslech2 synové Petr a Tomáš mu dělají radost, Tomáš se dal také po tátovi na trenérské řemeslo. 3 prvoligové kluby vyměnil jako hráč (Olomouc, Spartu, Plzeň). 4 písmenka se skrývají v Uličného slavné přezdívce John. 9 klubů vedl jako trenér v nejvyšší soutěži (Olomouc, Brno, Ostravu, Hradec Králové, Žižkov, Zlín, Plzeň, Opavu a slovenský Ružomberok). 31 roků už uplynulo od doby, kdy jako hráč pomáhal Sigmě poprvé v historii klubu postoupit do první ligy. 36 roků žije kroměřížský rodák v Olomouci. 63 let má. Narodil se 11. února 1950 v Kroměříži 413 úctyhodných zápasů odkoučoval v nejvyšší soutěži a je rekordman ligy.. 124 000 odkazů se objeví, zadáte-li ve vyhledávači Google jeho jméno. Na Facebooku má dokonce fanklub. |
Pro osobitého trenéra, kapitána Hanáků Radima Kučeru i pro olomoucký klub to byla vůbec první trofej. Kučera i Uličný se pak rozloučili s hráčskou respektive trenérskou kariérou, kráčeli po boku jako vítězové.
I proto charismatický kouč nechybí v nominaci na nejlepšího trenéra dvacetiletí české ligy. Je v ní rekordmanem. Odkoučoval 413 utkání, nejvíce ze všech. Titulu se však Uličný nedočkal. Přesto si užil famózní odcházení. Na vrcholu, v nejlepším, jako olomoucká legenda.
"Bylo to krásné, protože vedení mi udělalo perfektní podmínky. Měl jsem roli Fergusona, což byl vždycky můj sen. Měl jsem dva vynikající asistenty, kteří to trénovali a já slízl smetanu. Já měl roli koučingu a v atmosféře v kabině, v čemž jsem celkem dobrý. Srandičky, které jsem občas udělal, na kluky hrozně dobře působily. Pak šli do zápasu s takovým nabuzením. Řídil jsem to. To byl fajn model," pochvaloval si Uličný.
Hráči mu byli vděční. Nedovolil jim propadnout skepsi a na trávníku dřeli, nevypustili jediný souboj. Věděli, že by od Uličného v šatně dostali pořádnou čočku. "Je to trenér, který má miliardu zkušeností a dokázal je zúročit jak v boji o záchranu, tak o český pohár," poznamenal obránce Tomáš Janotka. "Pan Uličný byl naším faktorem X. Dokázal nás ve správný moment seřvat a taky pochválit."
Také pro současného trenéra Sigmy a tehdejšího Uličného asistenta Martina Kotůlka byl společný půl rok velkou školou. "John odlehčil atmosféru v kabině. Hodně to vzal na sebe, i když uměl zdupat, ale na druhou stranu i pochválit. A měl kluky rád, bylo vidět, že to dělá od srdce. To byla pro mě taková nová věc, Je osobnost," podotkl Kotůlek.
Uličný skončil na vrcholu. Opravdu ale nastal už ten správný čas? Liga přišla o trenérskou personu, baviče, skvělého glosátora, který si sice často pletl příjmení hráčů, ale s jeho charismatem to ani ničemu nevadilo. Ač jej fanoušci Sigmy přemlouvali - skandovali "Johne, zůstaň!" - psychické síly mu ve stresujícím záchranářské bitvě ubývaly po kvantech.
Ani milované Bobkovy songy nezabíraly vnitřně. Uličný se usmíval po celou dobu, když mnozí pochybovali, zda Sigmu udrží mezi elitou, jakmile se mu to povedlo, spadl z jeho srdce balvan o velikosti Sloupu Nejsvětější Trojice, který zdobí olomoucké náměstí.
"Já byl tolik vyšťavený z boje o záchranu. Byly tam obavy, jestli se to podaří, nebo ne. A pak jsem prožil to strašné štěstí a z toho vyčerpání jsem skončil. Už nemá cenu, abych to dělal, protože nikam ven bych už dojíždět nemohl. I když je mi trochu smutno, tak v žádném případě to už dělat nebudu," zapřísahává se vitální třiašedesátník.
"Zjistil jsem totiž jednu věc: největší úspěchy, pokud je za ně můžu brát, jsem měl tam, kde žiju s rodinou, kde jsem doma. Takže v Olomouci nebo v Brně, kam jsem denně dojížděl s asistentem Karlem Trnečkou. V obou angažmá jsem byl dvakrát a obě byly velice úspěšné."
Anebo že by snad přece se jednou vrátil? "Řekl jsem, že už nikdy, ale nikdy se nemá říkat. Najednou, jak se občas nudíš, tak si říkáš: Sakra, začínáš mít zase sílu. Že bych to zrušil? Říkal jsem manželce, že sedím na tribuně s Brücknerem na každém zápase a on je přece jen o deset let starší. Teď jsem odpočinutý, ale myslím si, že už to u mě nehrozí, protože v mém věku už bych nikam nešel. Jsem v pohodě."
Uličný si užívá důchodu. S kamarády hraje tenis, navštěvuje spoustu fotbalových zápasů, v Sigmě zůstal jako trenérský konzultant, zaměřuje se hlavně na mládež. "Spolupráce se Sigmou si velice vážím. Sledoval jsem mladé hráče od dorostenců přes juniorku, béčko až po áčko. To mě baví. Mládež je u nás vynikající," těší ho práce konečně bez stresu.
"Jsem rád, že žiju v Olomouci, že jsem Sigmě nějakým způsobem napomohl, že můžu vedle Karla Brücknera, takové celebrity, sedávat na fotbale. V důchodě je to úplná paráda, ale musím říct, že se občas nudím. Můj největší koníček je čtyřhra v tenise."
Nejlepší trenérSpolečná anketa Ligové fotbalové asociace a portálu iDNES.cz
|
Uličný je rozhodně osobnost. Pro někoho pozitivní bonviván, pro jiné hulvát, který před lety v Ostravě vystrčil zadek na svého hráče Timka. Za tuhle legendární scénu se stydí, za spoustu jiných platil tučné pokuty. Když se ovšem pořádně od plic zastal v Olomouci útočníka Davida Rojky, jehož urážel divák na tribuně, hráči se na pokutu trenérovi složili. Uličný byl živel, postupem času se ale na střídačce mírnil. Ne moc, ale přece. Seřvat a pochválit. Cukr a bič. "Jsem jako Jekyll a Hyde,“ říká o sobě s oblibou.
"Ostrý jsem býval. Některé hráče mám až v pátém šuplíku, jak říkám. Nebudu je jmenovat. Ale nelituju toho. To musí být. Já vždycky říkám: Padesát procent lidí mě má rádo, padesát ne. Nemůžeš se každému zavděčit," vykládal. "Snažím se být s hráči kamarád, ale umím je seřvat škaredě. To všichni ví. Je to asi dobře. Cukr a bič. Jsou to dacani, ale mám je rád. Však mi hráči, když jsem v Sigmě skončil, dali hodinky, na nichž je napsané: Mám vás rád, čur..i. To jsem jim říkal, když vyhráli. To je silné pouto."
A těžko se přetrhává. Však taky fotbalová kabina je místo, které Uličnému v penzi nejvíce chybí. "Taková šméčka - já na hráče, oni na mě. Tím jsem známý celý život. Tak se dělá atmosféra. Ale musí být na to výsledky. Párkrát jsem na to shořel. Byl jsem naštvaný, hráče jsem seřval, ale to v některých klubech nemají rádi," vzpomíná.
"Napětí zápasu ti zase dává zabrat. Všichni chceme vyhrávat a hlavně vedení chce pořád vyhrávat. A to nejde. Mě nejvíc ničila kritika, celý život."
I když se to tak nemuselo zdát, srdcař Uličný se kritikou zabýval až moc, užírala jej. "Já si ji připouštěl, někteří trenéři ne, ale já ano. Proč jsem tam dal toho hráče? Proč jsem nevystřídal tam toho? To na tebe prostě působí. Začneš o sobě přemýšlet, jestli děláš dobře, nebo ne. Pak rozhodne výsledek."
Jednoduché, že? S oblibou Uličný také bagatelizuje dlouhé analýzy o taktice. "Vpředu dát gól, dozadu nedostat. A máš to všecko. Jinou taktiku nevymyslíš," říká s nadsázkou.
Trenérskou kariéru ukončil 12. května 2012 domácím vítězným zápasem Sigmy nad Duklou Praha 2:1. Bylo to osudové. První ligový zápas na lavičce vedl Uličný ve Zlíně v devadesátém třetím roce s Duklou Praha. "Dali jsme jim tehdy tři nula. Představte si to..."
Kruh se uzavřel. "Mám nejvíc ligových startů jako trenér, toho si vážím. Díval jsem se, ještě tak dva roky mě nikdo nepředběhne. Starší borci končí jako já a mladí toho musí ještě hodně odtrénovat," usmál se.
Zdá se, že Bůh tě má rád, Johne.
