"Šest a půl roku jsem tady strávila, byla to báječná doba, ale také tvrdá dřina," vzpomíná slavná herečka Nina Divíšková na léta svého působení v ostravském Divadle Petra Bezruče. Nedávno se sem vrátila, aby společně s kolegy včetně Jiřího Bartošky vystoupila v inscenaci Moje hra.
Ocitla se tak ve stejném prostředí, kde se v první polovině 60. let minulého století začal společně s jejím angažmá rodit fenomén budoucího Činoherního klubu.
Nina Divíšková
|
"Základy byly položené na škole a pak v Ostravě. Byli jsme jiní. Byli jsme nepokojní a všechno nám bylo málo. Na konci posledního ročníku DAMU přišla nabídka ředitele Divadla Petra Bezruče Karla Dittlera. Šli jsme tam, byť se říkalo, že je to nejhorší divadlo v republice. Soubor se mu tehdy rozpadl – zbyli mu tři herci – a hledal nějakou hereckou skupinu, která by divadlo zachránila," vypráví Nina Divíšková v prostorách šaten v zákulisí po úspěšném představení v Domě kultury města Ostravy.
Do Ostravy ale tehdy neodešel celý ročník, kupodivu odmítli Jan Tříska nebo Libuše Švormová. Přesto se Ostrava může pyšnit počátky herecké kariéry takových osobností jako Jiří Hrzán, František Husák, Petr Čepek nebo Jiří Kodet. Přišli sem již v roce 1959.
"Byla to dřina, od rána do večera jsme zběsile pracovali. Šestiletý každodenní boj o diváka. My sice byli slavní, ale jen v odborných kruzích. Ostrava tehdy byla – jak se říkalo – černá. Já jsem horník, kdo je víc?! znělo městem. A který horník, když vyfárá ráno nebo odpoledne z dolu, půjde večer do divadla?" líčí slavná herečka.
Tehdy sídlilo Divadlo Petra Bezruče v prostorách dnešního Domu kultury, jeviště velkého divadelního sálu dokáže pojmout na 450 diváků, a tak to byla pořádná fuška sál zaplnit.
"Na dopolední dětská představení bylo vyprodáno, ale na večerní pro dospělé jsme měli co dělat, abychom zaplnili polovinu, často však ani ne třetinu sálu."
Pololegální kabaret uváděl představení v Márnici
Ale to nebylo všechno, Nina Divíšková, manželka slavného herce Jana Kačera, nedá dopustit na další ostravské aktivity tehdejší divadelní skupiny. Hrávali totiž ještě pololegální kabaret, za který hrozil ve své době kriminál – v Márnici.
"Teda Márnice se tomu říká dnes, za nás to byl Sklep. Ve vedlejší správní budově divadla, kde dnes DPB sídlí a hraje. Tehdy jsme pro divadlo upravili malý sál v podzemí. Šindler s Lubošem Hrůzou ho vymalovali a inscenovali jsme tam tituly, které by ve velkém divadle neprošly cenzurou – Morgensterna, Camuse, Mrožka…" Tam bylo narváno. Herci ale přicházeli do Sklepa až po skončení večerního představení, od jedenácti v noci. Obecenstvo tvořili zejména ostravští vysokoškoláci.
Role ve filmu V peřině
Z natáčení seriálu Vyprávěj
V Show Jana Krause
"Spolu s námi tam hrávalo ještě Divadlo pod okapem, což byli naši kamarádi. My chodili na ně a oni na nás. Po roce 1968 tři čtvrtiny souboru zavřeli do lochu. Za inscenaci muzikálu Syn pluku je všechny nastrkali do kriminálu," vzpomíná Nina Divíšková.
Nedávná návštěva kulturního domu jí v paměti oživila mnohé nezapomenutelné chvíle.
"Jak jsme tady v této šatně sedávali, jak se mi v nemocnici na Fifejdách narodily dcery Simona a Klára, jak jsme bydleli v Porubě, když jsem otěhotněla. Byla to krásná doba, zejména díky Sklepu v Blaníku, jak se tomu tehdy říkalo, kde jsme mohli hrát věci, co nepodléhaly cenzuře, režíroval je Jan Kačer. Napřed jsme hrávali ale tam, kde je dnes sídlo televize, tam byla ještě točna, která se tlačila rukama, pak teprve nás přestěhovali sem do dnešního Domu kultury," dodává Nina Divíšková.
