Co jste cítila po tak nečekaných úspěších?
Už po tom prvním jsem nechápala, jak se mi to mohlo povést. Myslela jsem, že jsem druhá, na tabuli svítily výsledky nějak divně. Teprve táta mi řekl, že jsem první... A druhý závod, to už bylo jako sen, všechno mi došlo až později. Ale hrozně mě to bavilo, závody jsem si užívala.
Cožpak jste neměla trému?
V pravém smyslu asi ne, na závody se totiž pokaždé strašně těším. Nemyslím na výhru, jedu si užít soutěž. A to mi teď vyšlo se vším všudy. (úsměv)
Co říkáte dalším úspěchům českých snowboardistek? Eva Samková je juniorská mistryně světa ve snowboardcrossu, Šárka Pančochová ovládla Světový pohár ve Freestylu…
Je to prima, svědčí to o tom, že náš snowboarding jde nahoru. Často se na závodech potkáme a obě jsou v pohodě. A hodně dřou, jsou to zasloužené úspěchy.
Zvládáte snowboarding, v němž jste nedávno skončila v závodě Světového poháru šestá, stejně jako sjezdové lyžování. Letos jste byla dvakrát druhá na juniorských závodech v obřím slalomu v Itálii. Už máte jasno, čemu se budete věnovat víc?
V téhle sezoně jsem dávala přednost prknu, na lyžích jsem zpravidla závodila, jen když to bylo blízko akcí na snowboardu. Teď budu zase víc lyžovat, ale potom... Olympiáda v Soči se blíží, snad by to mohlo klapnout s nominací, a tak v příští sezoně znovu upřednostním prkno. Ale pak zase budu dělat obojí, protože mě baví jedno i druhé. Vlastně testuju, jestli by šlo dělat obě odvětví na vrcholové úrovni.
Ve snowboardingu je komunita "free" lidí, kteří se chovají velmi přátelsky. Mohla byste to srovnat s lyžařským prostředím?
Když se mi začalo na prkně dařit, byla jsem překvapená, jak si lidi navzájem přejí. Třeba přijde neznámá holka a gratuluje mi, navíc vidím, že to myslí upřímně. Já už to dávno dělám taky tak. Na lyžích jsem to ale nikdy nezažila, tam je to jiné.
Přesto vyznáváte obě odvětví...
Protože se rozhoduju podle jiných kritérií. Na snowboardu je prima, že se ponořím do oblouku, mám kontakt se sněhem, na který si můžu sáhnout. To se mi na lyžích nepodaří, ale tam zase projíždím brankami.
Váš otec říká, že mu není moc příjemné, když je vaše kariéra spojována s jeho osobou. Dává vám snad při závodech někdo najevo, že jste dcera Janka Ledeckého?
Ne ne, naštěstí se pohybuji v prostředí, kde tátovi říkají "Ester´s daddy". Ani nevědí, že dělá muziku! Mám radost, že to tak je.
Vedle sportu studujete ve třetím ročníku gymnázia v Praze. Jak zvládáte sport a studium?
Je to obchodní akademie, dálkově studuji třetí ročník, což vlastně dělám už od druhé třídy základky. Profesoři mi vycházejí vstříc, takže se mi nějak daří zvládat obojí.
Nutíte se učit denně?
Hrozně ráda bych řekla, že se učím pilně každý den, ale bohužel tomu tak není. Když si jednou za čas domluvím třeba pololetní zkoušky s profesory, tak se snažím, ale nejvíc se naučím večer před zkouškou. A docela mi takový systém funguje, tak proč ho měnit?
Co vás ještě baví kromě lyžování a snowboardingu?
Muzika. Starší bráška Jonáš, který dřív taky dělal snowboarding, a dobře, má rockovou kapelu Ray Band, která má novou desku a klip. Snažím se být často s nimi a koukat, jak je brácha šikovný, jsem na něj hrdá. A taky mě baví plážový volejbal a windsurfing.
Váš táta říká, že krásně zpíváte. Myslíte, že se jednou dáte na kariéru zpěvačky?
Jestli to taťka říká, tak je to milé. Mám ale pocit, že mně to ještě neřekl. Časem se rozhodnu, až skončím se snowboardingem nebo s lyžema. No jo, ale to mi už bude třeba šedesát! Víte, zpívání by mě bavilo, jenže já se hrozně stydím zpívat před lidmi. Radši jsem schovaná v přilbě a jedu na prkně z kopce.
