MF DNES požádala několik gymnázií po celé zemi, aby svým maturantům položila čtyři otázky: Slyšeli jste někdy o bitvě u Sokolova? V jaké válce k ní došlo? Kdo u Sokolova stál proti sobě? Čím je zajímavá z pohledu České republiky?
A výsledek? Na první otázku odpověděla kladně ani ne polovina ze zhruba dvou stovek oslovených studentů. A to je pár týdnů před maturitou zoufale málo, i přesto, že jde spíše o obraznou statistiku. Alespoň přibližně správně dokázalo na ostatní tři otázky odpovědět asi 40 procent studentů.
Z Buzuluku do PrahyOBRAZEM: Jak se před 70 lety rodila čs. jednotka v Sovětském svazu |
"Téma 2. světové války jsme již probírali, ale množství informací je obrovské a časová dotace oproti tomu nízká, tudíž nezbývá, než se soustředit jen na ty nejpodstatnější události. Sice jsme si zmiňovali činnost československých vojenských jednotek, ale nikterak podrobně, protože na to prostě není čas," napsala například kantorka jednoho jihočeského gymnázia.
Historik: Když se chce, tak to jde
Ministerstvo již dnes doporučuje ředitelům a ostatním pedagogům základních a středních škol věnovat náležitou pozornost výuce dějin 20. století. "A to s důrazem na vzdělání žáků v problematice moderních, zejména nejnovějších dějin.
Rozvržení učební látky je na samotné škole, která si vypracovává vlastní školní vzdělávací program. Pokud škola cítí, že je třeba posílit výuku dějepisu, je to možné učinit v rámci disponibilních hodin," vysvětluje mluvčí Ministerstva školství Patrik Kubas.
Podle všeho tak velmi záleží na konkrétních učitelích. Jestli dávají přednost pravěku, starověkým říším, kolonizaci amerického kontinentu či moderním dějinám. "Myslím, že na to prostor v osnovách mají, musí ale chtít a umět s tématem pracovat. Ve škole se ale mnohdy ani nestihne probrat druhá světová válka, nebo jen okrajově, natož dalších šedesát let," zamýšlí se vojenský historik Eduard Stehlík. Dějiny 20. století jsou podle něj pro současné směřování státu klíčové.
"Všechno chce svůj čas. Nicméně, když chodím přednášet do škol, dle otázek studentů i kantorů je vidět, že se moderní národní historie, objektivní a politicky nepokřivená, do povědomí dostává," vypravuje Stehlík a přidává jeden příklad. "Když loni bylo sedmdesáté výročí heydrichiády, byl velmi viditelný rozdíl s dobou o deset let dříve. To je něco neuvěřitelného, kam se znalosti posunuly, co ty děti a studenti dnes vědí, co zná veřejnost," říká.
Český "pangejtismus" pocítil i kapitán Jaroš
Nicméně ve vztahu k východní frontě druhé světové války máme podle něj ještě dluh a bude trvat pět deset let, než se objektivní informace historiků přelijí i mezi laiky. Je však nutné zmínit, že onen dluh má minimálně dva důvody. Prvním je čtyřicet let absolutní glorifikace východního odboje servírovaná komunistickým režimem, druhým pak více než dvacet porevolučních let, kdy naopak převládla jeho dehonestace.
Názorový souboj "jedině tento odboj byl správný" versus "zavlekl k nám komunismus," se samozřejmě na objektivním vnímání negativně podepsal. A bylo jedno, že ani jedna teze se nezakládá na pravdě. Podle Stehlíka máme takovou jednu špatnou vlastnost, kterou označuje jako "pangejtismus". Definice tohoto výrazu není složitá. Jednou zaslepeně uctíváme jednu stranu, podruhé úplně stejným způsobem opačnou.
Ostatně i hrdina od Sokolova, velitel 1. roty Otakar Jaroš, by mohl vyprávět. Kdyby žil. Kdyby při bojích na Ukrajině nepadl. Stal se ikonou komunistické propagandy, i když byl prokazatelně zarytý demokrat a masarykovec, rozhodně ne komunista. Zbavit ho pak nelichotivé, ale zejména historicky špatné nálepky, je úkol odborníků, médií a kantorů na školách. Sedmdesáté výročí bojů u Sokolova je tomu dobrou příležitostí.
