"Když ke mně občas zajedou izraelští turisté na oběd, nestačí se divit, co to tu máme za bizarní unikát," říká například meziříčský majitel restaurace pan Miloš.
Nová synagoga v ulici Novosady patří brněnské židovské obci. Ale ta marně shání peníze na rekonstrukci. Bylo by potřeba okolo dvaceti milionů korun, aby architektonicky zajímavý dům na břehu řeky Oslavy přestal chátrat. Popraskané zdi, drolící se režné cihelné zdivo hovoří za vše. Dokud se peníze nepodaří sehnat, asijští obchodníci v synagoze zůstanou.
"Žádali jsme o finanční injekci z ROP (Regionální operační program – pozn. red.), jenže jsme neuspěli. Byla řada připomínek k dalšímu využití, chtěli bychom tu mít muzeum. Na ROP se už obracet nebudeme," konstatoval architekt Jaroslav Klenovský, který se židovskou obcí spolupracuje.
"Zkusíme na jaře norské fondy, třeba budeme úspěšnější," dodal Klenovský. Norské fondy už v minulosti pomohly financovat rekonstrukci řady památek v Česku.
Klenovský si také posteskl, že "poskytovatelé evropských peněz vyžadují velmi složité elaboráty, přičemž se na jejich tvorbě živí řada firem".
Mecenáš z Izraele? Žádný se nehlásí
Na dotaz, zda by se nenašel nějaký izraelský mecenáš, Klenovský reagoval záporně. Nikdo takový se dosud neozval.
Aby se tato nádherná historická budova definitivně neporoučela k zemi, tak ji majitelé alespoň pronajímají vietnamským obchodníkům, kteří topí a platí nájemné. Z toho se pak financují částečné nejnutnější opravy.
Místní lidé si v poslední době všimli, že se asijští obchodníci začínají stěhovat. "To je jen jeden z nich, uprázdněné místo však nahradí jiný," podotkl Klenovský.
Novogotická synagoga je projektem předního rakouského architekta, jihlavského rodáka Augusta Prokopa. Nepřehlédnutelná stavba byla otevřena v roce 1870.
Ze stejné doby je další Prokopova stavba – Tělocvična Pod Hradem v brněnské Údolní ulici, která se meziříčské synagoze velmi podobá. I ona má červenou fasádu z režného cihelného zdiva.
"Je velmi zajímavé ty dva 140 let staré domy porovnat. Zatímco brněnská tělocvična má fasádu vlastně netknutou, vnější cihly na velkomeziříčské synagoze se drolí mezi prsty," uvádí architekt.
Sám však netuší, co se za tím skrývá. "Nevím. Můžou být dva důvody: buď cihelna, která cihly tenkrát dodala, nepracovala, jak měla, něco ošidila. Nebo se na zdivu podepsalo mnohem chladnější počasí Vysočiny, její střídání extrémnějších teplot v kombinaci s vlhkostí, která stoupá od řeky," odhaduje Klenovský.
