Jako by nestačilo, že v Lille pravidelně nehraje. Ještě ve Francii zavedli milionářskou daň, která nařizuje odvádět 75 procent z výdělku. Přesto fotbalový stoper David Rozehnal ze země galského kohouta neutíká.
"Nejsem Depardieu," usměje se. "Chci tady dodržet smlouvu, kterou mám ještě na rok a půl," vyvrací dvaatřicetiletý bývalý český reprezentant v rozhovoru pro MF DNES spekulace o možném návratu do Olomouce.
Jaký byl pro vás rok 2012?
Rodina je zdravá, jsme spokojení, šťastní. A to je nejdůležitější. Jestli se ptáte na fotbalovou stránku, tak to bylo střídavě nahoru, dolů. Psalo se, že bych měl odejít z Lille, nakonec jsem neodešel. První polovinu sezony jsem jakž takž hrál, takže z bouřky se stalo oblačno a ve finále také částečná spokojenost.
I když sedm ligových startů asi není počet, s nímž byste mohl být spokojený.
Není to, co by mě těšilo, pro co bych měl hrát fotbal. Na druhou stranu startů jsem měl trošku víc, pokud budeme počítat ligový pohár, Ligu mistrů. Na tu bídu, jak to vypadalo před sezonou, to neberu jako špatný podzim, na který bych se měl dívat černě.
Jak je složité získat si v Lille pevné místo uprostřed obrany?
Složité je to hodně. Bohužel pro mě, bohudík pro tým, mám dva konkurenty, kteří jsou reprezentanty – Aurélien Chedjou, Marko Basa. Je to dobře, protože konkurence je důležitá, zvlášť pokud máte tak kvalitní hráče, jakými jsou oni. Ale je to složitější, protože si myslím, že je trenér preferuje, i když naše výkonnost není tak rozdílná. I proto je pro mě obtížnější se do sestavy dostat. Nezbývá mi nic jiného, než když nastoupím na závěrečných dvacet minut jako v posledním zápase před Vánocemi (Lille doma porazilo úřadujícího mistra Montpellier 4:1, pozn. red.), tak odvedu stoprocentní nasazení a ukážu se. To jediné, co mohu v téhle situaci dělat, je makat na tréninku, prostě odvádět maximum.
A když ani to nepomůže, zbývá pobavit se o své pozici v klubu s trenérem a vedením. Už k takové schůzce došlo?
Přiznám se, že na začátku sezony jsme se sešli i s mým manažerem. Bavili jsme se s vedením Lille a trenérem, ale s rodinou jsme se rozhodli, že zůstaneme i přesto, že vyhlídky nebyly po fotbalové stránce nijak růžové, protože mi bylo dáno najevo, že si v sezoně moc nezahraju, že můžu vysedávat na lavičce, ba dokonce na tribuně. Naštěstí se tak nestalo. Teď určitě nepřemýšlím o změně klubu a že bych si sám od sebe něco hledal.
V DRESU HAMBURKU. Do Francie přestoupil David Rozehnal z německé ligy.
Situaci v týmu byste měl snadnější jako útočník. Po odchodu opor Hazarda do Chelsea a Gervinha do Arsenalu už ofenzivní síla Lille není jako dřív.
To je pravda. Odchody Edena Hazarda, Gervinha, Yohana Cabayeho a Moussa Sow jsme ztratili nadstavbu – něco extra. Kvalitu pořád máme. To bych zase týmu křivdil. Máme spoustu reprezentantů, ale momentálně to nefunguje tak, jak by mělo. Nejsme v tabulce tam, kde jsme si představovali. Snažíme se dostat minimálně na pohárové příčky, což byl cíl před sezonou. Jsme v obou domácích pohárech – Coupe de la Ligue, Coupe de France. Na první Paříž ztrácíme devět bodů, což ve francouzské lize skoro nic není, protože soutěž je strašně vyrovnaná a může se stát cokoliv – čtyřikrát vyhrajete a jste druzí. Šanci máme na všech frontách, kromě evropských pohárů, které se nám moc nepovedly.
Poslední místo v základní skupině Ligy mistrů za Borisovem je přímo výbuch. Kde byl problém?
Hned první zápas doma proti Bate jsme dostali – s prominutím – přes hubu. To byl šok. Pak jsme jeli do Valencie, která je doma silná. Potom jsme hráli dobrý zápas s Bayernem, ale dostali jsme gól z vymyšlené penalty a prohráli 0:1. Když máte po třech kolech nula bodů, tak se špatně dýchá. Pak přišlo utkání na Bayernu, kde jsme dostali slušnou nakládačku. Podařilo se nám vyhrát v Borisově, což bylo super, ale museli jsme zvládnout zápas s Valencií a to se nám nepodařilo. Liga mistrů byla pro nás tuhle sezonu špatná. Nezvládli jsme ji.
Měli jste za základní cíl uhrát minimálně třetí místo a zajistit si tak alespoň Evropskou ligu?
To stoprocentně. Pokukovali jsme i po postupu, ale po třech zápasech jsme to celkem pustili z hlavy a snažili se o třetí místo. Bohužel Borisov si na úvod nahrál spoustu bodů, pak z toho těžil a kvalifikoval se do Evropské ligy.
Bylo v klubu dusno?
Nikdo z toho nebyl nadšený. Hodně se to dotklo i našich fanoušků, kteří měli pocit, co jsem četl v novinách, že jsme se na Ligu mistrů vykašlali, což není pravda. Bohužel výsledky tomu neodpovídaly.
David RozehnalPo nuceném odchodu z německého Hamburku získal s Lille, které jej vykoupilo za 500 tisíc eur (12 milionů korun) v předminulé sezoně ceněný double. Dvaatřicetiletý odchovanec Sigmy a někdejší stoper Paříže má ve Francii smlouvu do léta 2014. Šedesátinásobný český reprezentant posbíral v kariéře celkem už sedm klubových trofejí, s reprezentací do jednadvaceti let vyhrál mistrovství Evropy. Hráč, který s fotbalem začínal v Kožušanech, působil také v Bruggách, Newcastlu a Laziu Řím. |
Na Ligu mistrů se snad ani vykašlat nedá, ne?
Nedá! Zvlášť když hrajete s týmy jako Bayern, Valencie a máte šanci postoupit a zahrát si proti Barceloně či Realu Madrid. Ale fanoušci to takhle brali. Výkony nebyly dobré. Vedení nebylo nadšené, ale důsledky z toho nevyvodilo. Teď se soustředíme na ligu, což je pro nás priorita. Úspěchu chceme dosáhnout také v domácích pohárech.
Spekulovalo se, že byste se mohl stejně jako váš bývalý spoluhráč z reprezentace Radoslav Kováč vrátit do české ligy, ve vašem případě do Olomouce. Oslovila vás?
Momentálně jsem se s nikým o tom nebavil. Párkrát jsem si volal s Radimem Kučerou (vedoucí mužstva Sigmy, pozn. red.), ale týkalo se to jiné věci. Těší mě, pokud zájem Sigmy je, protože jsem v ní fotbalově vyrostl. Ale musím říct, že ještě nějaký pátek zůstanu v zahraničí. Chtěl bych dodržet smlouvu, kterou mám ještě na rok a půl. A potom už nebudu hledat nic daleko od domova. Neříkám, že chci skončit s fotbalem. Malý začne chodit do školy v tu dobu, takže bych chtěl být blízko Olomouce a proč ne třeba v Sigmě. Ale nechci předbíhat a říkat, že se vrátím do Olomouce, když ve fotbale nevíte, co bude zítra. Pocházím poblíž Olomouce z Kožušan, rodiče tam mají dům, i my tady žijeme a chceme žít.
Zimní přestupní termín vás tentokrát nechává chladným?
Myslím si, že na devadesát devět celých devět procent ano. Ale nechtěl bych to zakřiknout.
Spekulace o vašem odchodu z Francie vyplývaly částečně z toho, že tamní vláda zavedla milionářskou daň a lidé, kteří vydělají více než milion eur ročně, musejí odvádět 75 procent z výdělku. To je šílená pálka...
To je, ale mně nezbývá nic jiného než to respektovat. Někdo se zbláznil, když navrhl takovou daň ze solidarity, nebo jak to nazývají, na další dva roky, což se mě bohužel týká. Je to škoda, ale my jsme tam s rodinou po životní stránce spokojení. Fotbal je takový, jaký je, ale nestěžuji si. Musím to skousnout.
Takže jako herec Depardieu do Belgie neutečete?
To asi nehrozí.
V REPREZENTACI. Za národní tým odehrál David Rozehnal 60 zápasů a vstřelil jeden gól.
Má už nový zákon dopad na fotbal ve Francii?
Lille nemá spoustu kluků, kteří přesáhnou limit milion eur. Musíme to brát tak, jak to je. A byla by hloupost, kdyby to mělo ovlivňovat naše výkony na hřišti. Tohle patří do soukromého života.
Neutrpí francouzská liga třeba tím, že už se do ní moc hvězdných fotbalistů nepožene?
To by se mohlo stát. Přece jen, když víte, že vám třeba ze čtyř milionů eur ukrojí 75 procent, tak je to krajíc. Proč by pak nešly největší hvězdy jako třeba Ibrahimovič raději do Anglie, kde jsou peníze zhruba stejné? Věřím a doufám, že se to kvality ligy nijak nedotkne, ale pokud se hráč bude rozhodovat ze dvou podobných nabídek, po francouzské asi nesáhne.
Francouzské lize vládne bohaté PSG v čele se střelcem Ibrahimovičem. Je finanční dominance vašeho někdejšího klubu patrná i v síle týmu na hřišti?
Myslím si, že začali pomaličku fungovat, sehrávat se a teď šlapou. Vedou ligu, ale jen o skóre. Zvedli se výkonnostně i výsledkově, postoupili ze skupiny Ligy mistrů a jsou tam, kde chtěli být. Teď tam vládne spokojenost.
Sledujete i další své bývalé týmy – například ten reprezentační, za který jste odkopal 60 utkání, ale pod trenérem Bílkem jste z něj vypadl?
Sleduju a fandím, vždyť jsem Čech.
Jednu dobu se mluvilo o vašem návratu. Manažer reprezentace Vladimír Šmicer vás měl jet sledovat do Francie. Byl za vámi?
Nebyl. Nejsem s ním v kontaktu. O reprezentaci si pokecám s Jardou Plašilem, který hraje stejnou soutěž v Bordeaux. Nepředpokládám, že trenér Bílek by se o mě zajímal nebo že by se byl na mě dívat.
Už jste se smířil s tím, že ve 32 letech je vaše úspěšná reprezentační kapitola minulostí?
Já jsem nikdy nepřestal reprezentovat. Už jsem to řekl několikrát: Trenér Bílek má své hráče, které preferuje. Se mnou to bylo tak, jak to bylo – v uvozovkách mě odstřihl, ani mi nedal najevo proč. Nezavolal mi, nic mi neřekl. Pod ním si nemyslím, že by se má reprezentační kariéra posunula dál.
Je ale škoda končit v reprezentaci takhle.
Je to škoda, taky mě mrzí, jak jsem v reprezentaci skončil, takhle jsem to nečekal. Bohužel to tak musím brát. On je trenér, já to respektuju. Myslím, že jsem v reprezentaci odvedl kus práce, zahrál si spoustu zápasů a ve finále jsem spokojený za to, co jsem zažil, jaké kluky jsem poznal a kde jsem všude byl.
Vaším předsevzetím do nového roku je opět získat místo v Lille?
To rozhodně. Chtěl bych získat to místo zpátky, ale bude to také těžké. Já už to beru tak, že každý zápas, který budu hrát, je pro mě dobrý, budu si ho užívat, odvádět maximum a potom čekat na další šanci.
