Společnost Čepro (neboli české produktovody) se zabývá skladování a distribucí benzinu a nafty. Zároveň se stará o síť trubek, kterými pod Českem pohonné hmoty proudí. Na několika místech, ukrytých zpravidla v lesích, provozuje zásobníky, ve kterých si petrolejářské firmy skladují své pohonné hmoty. Některé z nich slouží také jako státní rezerva nafty a benzinu pro případy nouze.
V loňském roce Čepro utržilo téměř 59 miliard korun, zisk před zdaněním byl 825 milionů. Firma za rok přepravila či uskladnila 5,64 milionu kubíků paliva. Pracuje v ní 821 zaměstnanců a kromě příjmů z distribuce a skladování firma vydělává i na provozu vlastní sítě čerpacích stanic EuroOil.
Ropný gigant se představujeMinistr průmyslu a obchodu Martin Kuba chce vytvořit státní ropný gigant. Plánuje spojit státní firmy Mero a Čepro, správce ropovodů a distributora pohonných hmot, a získat podíl v českých rafineriích i ropovodu TAL z italského Terstu do bavorského Ingolstadtu. iDNES.cz vám oba klíčové státní podniky představil v reportážích. Reportáž z Centrální tankoviště ropy firmy Mero si přečtěte zde. Příště bude následovat analýza situace českých rafinerií. |
iDNES.cz navštívil objekt u Hněvic nedaleko Roudnice nad Labem, kde sídlí také centrální velín, ze kterého se síť produktovodů ovládá a monitoruje. Dispečer na obrazovkách sleduje, kde jaké palivo momentálně proudí a ihned zaznamená úniky či pokusy o krádež.
Trubky jsou totiž vždy plné a tvoří tak jeden velký český palivový bazén. Většinou v nich je motorová nafta, pokud se čerpá benzin, tlačí naftu před sebou a ve skladu se od sebe obě paliva oddělí podle hustoty tak, aby nic nepřišlo nazmar. Celkem síť měří 1 100 kilometrů a propojuje 16 skladů. Stavěla se hlavně v 60. a 70. letech, rozšiřování už moc smysl nemá. Česko je malé a rafinerie mají navíc vlastní systém distribuce.
Na monitoru ve velíně právě vidíme i zvláštní zásilku – z bratislavského Slovnaftu se do zásobníku na Moravě čerpá MEŘO, neboli metylester řepkového oleje. Ten se na výdeji paliva přimíchává do nafty.
Součástí areálu je i přístav na Labi, který se však kvůli nízkým stavům vody už léta nevyužívá, těžké tankery by sem totiž nedopluly. Zcela minimálně přijíždějí cisternové vagony i na místní železniční terminál. Vyplatí se to totiž pouze tehdy, když zásilka paliv míří do ciziny.
U Roudnice se celkem skladuje 300 tisíc kubíků paliva na ploše 268 hektarů. Většina z více než sta nádrží je ukryta pod zemí, pouze ty nejnovější jsou nadzemní. Původní jednoplášťové tanky se postupně nahradily dvouplášťovými s vakuovým meziprostorem.
Velké nehody tady pamatují dvě. První výbuch nastal hned po válce v roce 1945, kdy si sem přijela načepovat naftu Rudá armáda. Při druhé nehodě zahynulo v roce 1952 pět zaměstnanců při čištění jedné z nádrží.
Podívejte se, jak se stavěla obří nádrž na benzin u Loukova na Kroměřížsku:
Veškerá paliva se při vstupu i výstupu laboratorně kontrolují. Nejdůležitější je kontrola hustoty, protože se obchoduje v litrech, nikoliv v tunách jako u ropy. "Pokud na benzince načerpáte nekvalitní pohonné hmoty, vždy je to vina prodejce, který s benzinem či naftou manipuloval," tvrdí v laboratoři, kterou pro rozbory používá i Česká obchodní inspekce.
Stejně tak je prý zcela nepravdivý i mýtus o tom, že v Německu jsou pohonné hmoty lepší. Kvalita je vždy stejná. A kde raději netankovat? Problematické jsou prý zpravidla vesnické čerpačky, kde je malý provoz, nádrže se neodkalují a nekontrolují se průsaky vody.
Vzorky všech dodávek pohonných hmot se testují v místní laboratoři. Nafta i benzin mají stejnou nahnědlou barvu, tmavší je pak biosložka z řepkového oleje (na druhé fotografii zcela vlevo), červenou barvu má nafta pro lodní dopravu.
Nafta i benzin mají stejnou nahnědlou barvu, tmavší je pak biosložka z řepkového oleje (na fotografii zcela vlevo), která se přimíchává do nafty. Červenou barvu má nafta pro lodní dopravu, která je stejně jako topné oleje osvobozena od daně a musí se tak kvůli kontrolám přibarvovat. Podle odstínů se dá vystopovat i původ benzinu – ten z kralupské rafinerie je více do žluta až do zelena než ten z litvínovského závodu, který je na fotkách.
K čerpacím stojanům v ČEPRU přijíždějí cisterny distributorů, které pak paliva rozvážejí po celé zemi. Skladovaný benzin či nafta jsou ve všech tancích stejné, na jednotlivé obchodní značky se rozdělí až při čerpání, kdy se do nich přidávají různá aditiva, podle receptu prodejců.
Přimíchávání biosložky a aditiv podle obchodních značek probíhá až přímo u výdejních čerpadel.
Řidič cisterny si navolí, co potřebuje a míchání pak probíhá automaticky na základě zvoleného programu. Aditiva jsou uložena v menších nádobách přímo u čerpadla. Velká cisterna na návěsu, do které se vejde 30 tisíc litrů, se u stojanu naplní za 40 minut.
