"Narodil jsem se v Praze, otec byl voják z povolání, ale když mi byly tři roky, tak se rodina přestěhovala zpátky na Ostravsko. Rodiče pocházejí z Brušperka. Dětství jsem prožil tam. V šestnácti jsem začal bydlet u sestry v Ostravě-Výškovicích," popisuje Jaromír Konečný u svého oblíbeného plzeňského piva na zahrádce v Zahradní ulici v centru Ostravy.
Profil: Jaromír KonečnýSpisovatel a performer českého původu, který už 30 let žije v Mnichově. Narodil se v Praze v roce 1956, dětství prožil v Brušperku a v Ostravě. V ostravské části Petřkovice pořádal Festivaly třetí kultury. Proslavil se až v Německu v průběhu devadesátých let na poetry slamech a poetry show, jevištních provedeních povídek a básní či básnické improvizace. Do SRN emigroval roku 1982. Vystudoval chemii na Technické univerzitě v Mnichově, kde poté působil i jako odborný asistent. Živil se jako technik. V současné době se živí jako spisovatel, publicista, antikvář, kabaretní performer s "česko-bavorským přízvukem". Je rovněž autorem řady knih pro mládež i dospělé. |
Po maturitě odešel na vojnu do Košic, dva roky pracoval v Libyi. Po návratu si koupil dům v Petřkovicích. Bydlel v něm ještě dva roky, než emigroval.
Sedával na Spolku nebo U Křižánků
"Jaká byla tehdy Ostrava? No, mně se tady líbilo, seděl jsem pořád na Spolku nebo U Křížánků. Samozřejmě si pamatuju, že jak pršelo, tak to žralo ženským šusťáky nebo punčochy. Dělal jsem v chemičce, když jsi tam za deště prošel, tak ti slezlo všechno z umělé hmoty. Ale zkrátka Ostravu jsem vnímal vždy, jak se to řekne, no německy Heimat - místo, odkud pocházím," vzpomíná Konečný.
Když se sem vrátil v devadesátých letech, až mu srdíčko zabušilo. "Teď se všechno změnilo, v Přívoze, kde bylo tehdy jak někde na Měsíci, je vše přebudované, opravené. A že je na Ostravsku nejhorší vzduch v Evropě, tak tomu nevěřím. Pokud tomu tak je, tak tehdy tady muselo být jak v pekle. Když zatopila pořádně fabrika, kouř bylo vidět až osmnáct kilometrů do Brušperka. Všude byl popel na sněhu," vzpomíná spisovatel.
Typická momentka Jaromíra Konečného z doby před emigrací.
"Všichni jsme nosili dlouhé vlasy, dělali jsme bordel, moc umění v tom nebylo. Ale třeba na baráku jsem dělal Festivaly třetí kultury. Řvali jsme u kytary. Každý měl své číslo," vypráví Jaromír Konečný.
Za první detektivku dva týdny domácího vězení
Ve dvanácti napsal první detektivku pro mámu a dostal za to dva týdny domácího vězení. "Protože to bylo strašně neslušné, hodně sprostých slov. Jako spisovatel jsem byl pronásledovaný už ve velmi mladém věku," vtipkuje v současnosti úspěšný autor.
Ostravské stopyDosud vyšlo: herec Svatopluk Matyáš, herec a režisér Jan Kačer, zpěvačka Marie Rottrová, skladatel Jaroslav Wykrent, herec Jan Fišar, herečka Eva Vejmělková, moderátor a textař Petr Šiška, hudebník, písničkář Jiří Dědeček, zpěvák a herec Richard Krajčo, režisérka Věra Chytilová, herec Alexej Pyško. |
Festival třetí kultury? "Strašná ožíračka. Na prvním festivalu jsme neměli ani sklínky. Tak jsme koupili čtyřicet litrů vína, každý dostal flašku. Každý si připravil program, třeba Anča hrál na kytaru. Chtěli jsme tím říci, že nejsme ani v pozici, ani v opozici. Že nejsme proti systému, ale ani se systémem," řekl Konečný.
Nyní má teorii, že opozice systém potvrzuje a že ho zvětšuje. "Nejvíce mi byli sympatičtí lidi, kteří se na to vykašlali a žili si pro sebe. Já jsem také pacifista. Sestra mi poslala nahrávky do Mnichova, ale byl jsem nešťastný, slyšet byl akorát nějaký řev. Takže hudebně-literární underground - Festivaly třetí kultury," popsal tehdejší neoficiální kulturní dění v Ostravě slavný představitel slam poetry.
