Američanka Jules Clancyová razí na svém blogu The Stone Soup jasnou filozofii: jídlo by mělo být co nejjednodušší. "Pokaždé, když něco vařím, jenom se utvrdím v tom, že pokud jídlo co nejvíce zjednodušíte, chuťově pak může mluvit samo za sebe. Nemusí se prát s tunou koření nebo jinou konkurenční chutí," vysvětluje. Její recepty tak mají ve většině případů jen pět ingrediencí a čas přípravy nepřekračuje deset minut. V dnešním uspěchaném světě ideální.
Clancyová ale nezůstala jen u blogování, na svém kontě má několik elektronických knih, v nichž prezentuje své autorské pokrmy, před několika měsíci spustila také on-line školu vaření.
July Clancyová má gastronomické vzdělání, psát se ale učila sama.
Nenechejte se ale mýlit, složitá jídla má ráda též. Jen nesnáší, když je odborníci prosazují jako jediný důkaz kulinářských schopností kuchaře. "Nedejte se od nikoho přesvědčit, že jídlo potřebuje celou paletu chutí a seznam ingrediencí delší než vaše paže," radí vyznavačka černé čokolády a kvalitního červeného vína.
Z čisté lásky k jídlu
Čistě nadšenecké food blogery zastupuje Tim Mazurek a jeho Lottie and Doof, který získal za rok 2012 ocenění pro nejlepší blog zabývající se jídlem. Na rozdíl od Clancyové zvolil Mazurek podobu regulérního blogu, jemuž chybí přehlednější třídění rubrik a sofistikovanější struktura.
Na internetové jedlíky tak hrne tipy na zajímavé recepty pokrývající vše od polévek až po dezerty v jednom dlouhém nepřerušovaném proudu. Jako vystudovaný grafik nemá problém s dokonalou prezentací. Lákavé fotografie připravovaných pokrmů vás během několika sekund dostanou a kvapem odešlou k plotně. Na člověka, který své kulinářské vzdělání získal skrze sledování tisíců hodin pořadů o vaření, to je celkem slušná práce.
Všechny recepty Kate z Oklahomy jsou vegetariánské.
Tim začal blogovat před čtyřmi lety.
Dvacetiletá Kate se na svých stránkách Cookie and Kate snaží o jediné, předat čtenářům originální recepty. Nenajdete zde žádné rozbory surovin, hodnocení restaurací, nic podobného. Tematickou strohost ale Kate nahrazuje roztomilou osobitostí. Recept začne vyprávěním, jak se k vaření daného jídla dostala, svěří se vám s historkou o pečení koláčků se svou maminkou.
Dětskou duši autorky nezapře už samotný název blogu, Cookie totiž nemá být označení tradiční americké sušenky, ale jméno čtyřnohého psího kamaráda autorky, který jí podle jejích slov s vařením pomáhá.
Na tak trochu jiné úrovni se pohybuje sympatická Američanka Béa, která v sobě nezapře francouzské kořeny. Ty v její krvi rozproudily zájem o gastronomii, který přetavila v jeden z nejúspěšnějších blogů o jídle s názvem La Tartine Gourmande. Najdete na něm nádherně ilustrované recepty na dezerty, precizní pojednání o vybraných surovinách, vše podmalované decentní, ale přesto krásnou vizuální prezentací. Internet však začal být autorce záhy malý, vrhla se také na papírové médium a se svým velkoformátovým designovým skvostem v podobě sbírky nejoblíbenějších receptů slavila úspěch.
Dalším zámořským zástupcem blogování o jídle je Adam Roberts. Jeho stránky Amateur Gourmet se neliší od celého zástupu méně známých jídelních pisálků, pokud ale lačný čtenář zabrousí pod povrch, nestačí se divit. Adam totiž jako jeden z mála bloggerů nabízí recepty hezky krok za krokem včetně vlastních fotografií.
I méně zručnému následovníkovi Zdeňka Pohlreicha se tak v kuchyni může lehce podařit vykouzlit světové pokrmy. Tím ale vše jen začíná, o jedno klinutí vedle se už na nás směje hodnocení vybraných restaurací i kaváren. Sice jen těch zahraničních, nechybí mu ale styl a hlavně vtip.
Adam se tak trochu podobá dalšímu píšícímu gurmánovi, který se rekrutuje z malé zapadlé země v srdci Evropy.
Pionýr food blogování v Česku
Příkladem, že psaním o jídle se dá uživit i u nás, je bezpochyby vůdčí osobnost skromné české scény Martin Kuciel alias pan Cuketka. Na stejnojmenném blogu se už nějaký ten pátek snaží zlepšit gastronomickou vzdělanost domácí končiny.
A jde na to svůdně. Vtipně vám poradí, jak se v obchodě nenechat nachytat při nákupu surovin, dá vám tipy na nejlepší prodejce, které sám testuje, a navrch přidává vlastní recepty podpořené fotografiemi z vlastní produkce. Až se nechce věřit, že i on začínal jen jako obyčejný fanoušek jídla.
"Tehdy bylo psaní o jídle v Česku ještě v plenkách a neměl jsem tu v češtině moc co číst. Hodně mě inspirovaly blogy v zahraničí, od nich byl k založení vlastního už jen krůček. Vlna psaní o jídle na internetu se od té doby neuvěřitelně rozjela," popisuje své začátky Cuketka.
Od nadšeneckých začátků se vypracoval a blogováním se v současné době dokonce živí. "Je to obtížné, ale dá se to. U nás jsou profesionální blogeři méně častí než v zahraničí, já mám však slušné příjmy z prodeje inzerce už od roku 2009. Trvalo mi to ale téměř tři roky, než jsem se do té fáze dostal," popisuje.
Gastronomická mapaScuk je kompletním průvodcem pro zapáleného profesionálního jedlíka. Pomyslní hráči v dresu týmu Scuk na stránky umísťují svá hodnocení restaurací, kaváren, ale i řeznictví a všech možných i nemožných podniků spadajících do škatulky gastronomie. Vzniká tak slušná gurmánská databáze. |
Cuketka se svým stylem tak trochu podobá blogu mladičké Kate. Nelibuje si v cizí terminologii, vše napíše, jako když se bavíte s kamarádem odvedle.
Pozvání k rodinnému stolu
Na české scéně nestojí osamoceně. Kvalitní potravu pro hltače textů o jídle připravuje také Šárka Škachová na Gurmánce nebo novinářka z MF DNES Julie Kalodová, která vede povedené stránky Chilli Julie.
Šárka Škachová publikovala svůj vůbec první text o jídle v roce 2006 a na svém kontě má také knihu Rande s gurmánkou. "Publikuji, fotografuji, podporuji české tradiční řemeslo a snažím se o propagaci dobré domácí kuchyně. Nápad provázat svou knihu s blogem a dát tak možnost čtenářům komunikovat přímo s autorem mi přijde skvělý a jsem moc ráda, že právě tohle funguje. Vnímám to jako velký úspěch nás dvou, čtenářů a autora," popisuje svou kariéru.
Současný stav české gastronomie nevidí příliš optimisticky. "Oproti zahraničí mi zde chybí víc malých rodinných restaurantů, kde je nefalšovaná domácká atmosféra, kde se dá navázat osobní kontakt s hostem a vyhovět jeho potřebám, aby se cítil opravdu dobře a odcházel s pocitem uspokojení. Tam vědí, jak je důležité hosta hýčkat, dokáží s ním navázat osobní kontakt a vyhovět jeho potřebám, aby se cítil opravdu dobře a odcházel uspokojen. Je zajímavé, že v zahraničí často prosperují i podniky, které vedou lidé bez odborného vzdělání, ale se zápalem pro věc," vysvětluje Škachová.
Ke svému blogu přistupuje originálně, jedná se prý o takové malé pozvání k jejímu rodinnému stolu. "Foodblogy jsou tu proto, že o jídle je třeba přemýšlet trochu jinak. Jídlo vyjadřuje emoce a je třeba být 'Food positive', abychom pochopili, jakou sílu má značka 'Made in doma'. Společné jídlo a stolování udržuje vztah a činí ho intimnějším. O své kuchyni říkám, že je srdcem našeho domu, a když se v ní bude pravidelně vařit, je to přesně to, co 'srdci' prospívá. U nás doma není srdeční arytmie, ale je tu slyšet pravidelný srdeční rytmus. A svůj foodblog bych mohla s důvěrou označit za pozvánku k mému domácímu stolu," uzavírá Škachová.
K předním českým tvářím kulinářského blogování patří i Julie Kalodová. Spíše než na sáhodlouhé popisování receptů a kulinářských rad se soustředí na úsměvné a lidské povídání o příhodách a výpravách za jídlem. Pokud vás zajímá svérázný pohled na gastronomii, s jejím blogem rozhodně nešlápnete vedle.
Moderní technologie na web přilákaly také opravdové kulinářské superstar. Stačí se připojit na sociální sít Twitter a na dosah ruky máte nejnovější tipy od editora New York Times a známého food kritika Sama Siftona, bývalé šéfredaktorky magazínu Gurmet Rut Reichlové nebo starého známého Jamie Olivera.
