Za války byl dům arizován Němci a přestavován ze zabaveného konta mého dědečka, po válce se z rodiny vrátila jen moje maminka, která v domě od té doby stále bydlí.
Po válce jí byl dům navrácen, po roce 1948 byla v přízemí nejprve zřízena školní družina, později pak mateřská škola. V 60. letech by dům znárodněn jako "nadměrečný".
V roce 1990, kdy nám dům vrátili, jsme se původní nevyužitou půdu rozhodli přestavět v části do zahrady pro ateliér a v části do ulice na byt, kde v současné době bydlím.
Vila, která všechno přežila |
Projekt jsem si zpracoval sám jako stavební inženýr v roce 1994 ve vlastní firmě, kolaudace proběhla o čtyři roky později. Byt byl koncipován pro jednu až dvě osoby, jde o jeden velký prostor o rozměru 70 metrů čtverečních. Díky sklonu hlavní střechy se do horní úrovně vešla ještě ložnice, opět neoddělená od ostatního obytného prostoru.
Pro zajímavost uvádím, že původně v projektu byly navržené příčky, samostatné zádveří se vstupy do kuchyně a obývacího prostoru, ale po vybudování základního prostoru mi bylo líto byt členit a nechal jsem raději celý prostor volný, jen s oddělenou koupelnou a toaletou.
Poměrně členitý prostor, který je daný stávajícími střechami, jsem zklidnil stěnou před schodištěm. Ta opticky odděluje schodiště od ložnice a současně se dobře hodí pro umístění obrazů, protože jinak je svislých ploch v bytě velmi málo. Později jsem k bytu přičlenil část ateliéru, zde je pracovna o ploše 20 metrů čtverečních.
Na půdě byla ve štítech zajímavá okna, která jsou vidět i na dobové fotografii, ta jsem kompletně zachoval, do rámů jsem pouze nechal vsadit dvojskla. Nad částí ploché střechy vedle hlavního štítu do ulice byla vybudována terasa velká 25 metrů čtverečních.
Pro vstup na terasu jsem použil kombinované okno s dveřmi od firmy Velux, takže prostor není vevnitř rušen zapuštěnými dveřmi a venkovní tvar střechy zůstal beze změn.
Dům z roku 1906 koupil dědeček současných majitelů za první republiky a celý jej přestavěl. Za návrhem projektu stál architekt Otto Eisler.
Provedení rekonstrukce a vybavení bytu odpovídá době vzniku, tedy před 15 lety.
V interiéru jsem do původní niky zabudoval knihovnu a téměř po celém obvodu zkosených stěn jsem umístil nízké skříňky. V části bočního štítu jsou většinou otevřené a kolem šikmých stěn zavřené.
Nízké skříňky po obvodu jednak celý prostor sjednocují obíhající linkou a jednak zajišťují i odstup od šikmin tak, aby člověk prošel v celém bytě bez úrazu.
Půdní vestavba i interiér jsou dle mého názoru poměrně střídmé, bez použití nějakých luxusních materiálů a provedení jistě odpovídá i době vzniku před patnácti lety. Od té doby šla nepochybně kvalita stavebních prací nahoru a rozšířily se i možnosti výběru materiálů.
Podmínky soutěžePro účast v soutěži zašlete do 31. července text s potřebnými informacemi v rozsahu minimálně jedné rukopisné strany (1 800 znaků) a fotografie v odpovídající kvalitě (rozlišení stačí 72 dpi), nejlépe šířkové. Oceníme také plánek v elektronické podobě a v případě rekonstrukce fotografie původního stavu. Pokud budete ochotni sdělit i částku, kterou jste vynaložili na stavbu nebo rekonstrukci, bude to pro další čtenáře důležitým vodítkem, zda se do podobné akce pustit. V textu nezapomeňte na zajímavé technické detaily a vychytávky, jež jste použili, přidejte jejich podrobnější popis. Obytné podkroví (případně ateliér či kancelář) mohou do soutěže přihlásit jak majitelé, tak nájemci. Upozornění: Příspěvky s nekvalitními fotografiemi či neúplnými podklady nemohou být zveřejněny, redakce si vyhrazuje i výběr příspěvků k zařazení. Harmonogram soutěže:
 Na e-mailovou adresu bydleni@idnes.cz. zašlete co nejdříve:
Projekty budou hodnoceny zejména na základě těchto kritérií:
Bližší podmínky naleznete ZDE. Chcete získat více tipů o bydlení v podkroví? Klikněte na zivotvpodkrovi.cz
|
