"Ve své době to byl převratný vůz s nádherným designem karoserie," vysvětluje historik Karel Jičínský.
O tom, že to nebyla nějaká 'plečka' určená k lenivým výletům, hovoří maximální rychlost, kterou dokázal český vůz vyvinout - 125 km/h. Zejména automobiloví nadšenci ocení dvoudobý dvoulitrový čtyřválcový motor o výkonu 35 kW.
"Ovšem závodní speciály lítaly až stošedesátikilometrovou rychlostí. Proto ho měli závodníci tak rádi, byl to drak s přezdívkou československý jaguár," neskrývá nadšení Jičínský.
Vysočanská továrna Aero se specializovala na výrobu letadel, ale před válkou, kdy o ně nebyl takový zájem, přešla i na auta. Celkem jich vyrobila zhruba 13 tisíc a ani nestíhala uspokojit všechny zájemce. Aerovky kupovali v Nizozemsku, Belgii, Polsku, ale i v USA. Dodnes se jich dochovalo asi 600. Pak přišla válka a po ní komunisté s centrálním hospodářstvím a s výrobou aut byl utrum.
Na Aero 50 vzpomíná i jediný žijící zaměstnanec továrny z předválečných let, dvaadevadesátiletý Jaroslav Kučera. "Elegance aerovky je nesmrtelná, proto se i dnes líbí mladým lidem, a když s ní někam přijedou v červené barvě, je to super," říká.
Bílou aerovku měla filmová hvězda Adina Mandlová. "Dávala ho k nám i do servisu. Bohužel jsme ji tu nikdy neviděli, protože auto vždycky přivezl nějaký řidič," vzpomíná Kučera, který v Aeru pracoval až do roku 1982, ale už "jen" na letadlech.
