Zabodávají cepíny do ledu nad hlavu a občas uhýbají před padajícími rampouchy. Někoho zradí síly, někdo doplatí na složitý terén. Přesto jsou mnozí za pár minut nahoře. V jejich podání je to skoro tak samozřejmé, jako když se ostatní lidé vypraví po obědě na svižnější procházku.
"Hlavně je to těžké na ruce, visíte tam klidně jen za ně. Ale na druhou stranu s horním jištěním tu zas nic tak vážného nehrozí," míní Hana Hojná z domácího sportovního oddílu Hovrch, neboli Horolezecký oddíl Sokol Vrchoviny.
Dole pod ledopádem zouvá mačky a doslova září. V nejlepším čase právě prošla kvalifikací a překonala další dvě lezkyně. Na finále se už ale nechystá, i když jí mužská část osazenstva slibuje mnoho polibků.
"Já už snad ty cepíny ani neudržím. A taky babička volá SOS, hlídá nám děti a my jsme tu už přes dvě hodiny," balí si předčasně věci mladá matka, která leze jen tak pro zábavu a s mužem vyráží hlavně na pískovcové skály v Adršpachu.
Ledopád nad Metují upřednostnili před ledem v Alpách
Pod obrovitým ledopádem přešlapuje dvacet horolezců z Nového Města, Police nad Metují, Dvora Králové nad Labem a Hradce Králové. Jsou tu i jejich příznivci. A i když svítí slunce, přímo nad nezamrzlou řekou Metují se mráz zdá ještě horší. Závod přitom trvá dobré čtyři hodiny.
Někdo se hřeje u ohně, opékají se tu špekáčky, většinou však lidé povzbuzují borce ve stěně a potleskem odměňují zdařilý postup vzhůru. "Jeď, jeď, už jen dvakrát sekneš a seš nahoře!"
A když někomu podjedou nohy v mačkách, dobří kamarádi si ho ještě podají. "Copak jsi nečetl pravidla? Tady se nohama vůbec neleze! Povolené jsou jen ruce," smějí se škodolibě. Vše se odehrává na opukových skalkách v takzvaném HISu, v přírodním areálu nazvaném zkratkami jmen jeho někdejších zakladatelů.
V nivě řeky Metuje, nedaleko od novoměstského zámku, si horolezci kromě skalních tréninkových cest a malého dětského hřiště vytvořili taky ledopád. Nápad se zrodil před třemi lety, aby nemuseli cestovat za ledem do Alp nebo Tater.
Ledopád byl hotový za týden
Poprvé uspořádali závody před rokem, jenže tehdy zima "výrobě" ledu příliš nepřála. "Vloni přišly tři oblevy, ale letos to šlo dobře. Máme čerpadlo, které žene vodu nahoru a shora ji pouštíme na skálu už při minus sedmi stupních Celsia. A po týdnu takhle vypadá výsledek," líčí Ota Krásný z místního oddílu, který šel do finále jako největší favorit.
Jenže se mu úplně nedařilo. Na ledovém sloupu mu dvakrát upadl cepín, a i když ho vyhandloval od kolegů za trestné body, nakonec se s ním pod vrcholem utrhl celý blok ledu. "Najednou máš ruce ve vzduchu - a konec. Ale bylo to luxusní lezení jako v Alpách, i když tam jsou ledopády mnohem delší! Hlavní je uklidnit hlavu a lézt," dělí se horolezec o zážitky s dalšími.
Finálovou cestu až k úplnému vrcholu zdolalo šest lezců z jedenácti. Jedinou skvrnkou na kráse bylo zranění jednoho z Novoměstských. Ani nemusel do stěny, stačilo, že v mačkách zakopl o výstražný kužel v zledovatělém svahu pod skalkami.
"Nějak jsem couvnul a už jsem ležel. Tohle je už celkově deset stehů za týden na ledopádu, dva lidi se tu zranili přede mnou. To se stává, hlavně když shora od cepínu odpadnou kusy ledu," říkal s úsměvem David Adamský, jemuž doktor ránu na holeni sešil šesti stehy.
Novoměstských horolezců je asi sedmdesát. Sami tvrdí, že se jim teď daří, před dvěma týdny s pomocí města a sponzorů otevřeli lezeckou stěnu v Plechovce. Pokud dodrží jejich pravidla, na ledopád zvou i zájemce odjinud.
