Tak nám ukažte, jak byste uklidila sociální zařízení, vyzývá předsedkyně Asociace úklidu a čištění Irena Bartoňová jednu z nervózních žen stojících v kroužku. Jsou to účastnice kurzu Uklízečka administrativních budov, které právě skládají závěrečné zkoušky. Za sebou už mají písemný test, teď se ještě musí ukázat v praxi ve vzorovém bytě. U zkoušek byla i redakce MF DNES.
Šance pro nezaměstnané
|
"Takže nejprve postavím na rozložený igelit červený kbelík s prostředky, vezmu mikrovlákno, rozložím ho opět na igelit, postříkám ho přípravkem s červeným označením a složím ho na šestnáct stran - to proto, abych mohla pokaždé otočit na čistou stranu," vykládá Sabrina Červeňáková. Je vidět, že práci ovládá, instruktorka ji jenom chválí. Dvaadvacetiletá dívka se kurzu zúčastnila, aby zvýšila svou šanci získat zaměstnání.
"Hledám práci už řadu měsíců, ale u nás na Mladoboleslavsku je to nemožné. Mám totiž jen základní školu, tak mě nikdo nechce zaměstnat. Pokud tu zkoušku udělám, tak bych snad práci mohla dostat, je to takový bonus tohohle projektu," říká Sabrina.
Barevné kódování
Proč musí být v koupelně všechno červené? "Moderní úklid je o barvách. Je to mezinárodní systém. Na toalety se používají červené věci, tedy kbelíky, mikrovlákna, přípravky. Na ostatní umývárenské věci je žlutá, na úklid kuchyně vezmeme vždy zelené prostředky a modrá barva je třeba na schodiště, výtahy, chodby...," vyjmenovává instruktorka, podle níž může díky takovému systému například i španělská uklízečka, která neumí česky, perfektně uklidit, co je potřeba, a to bez složitého dorozumívání.
Sabrina stojí u umyvadla a právě bere do ruky kartáček na zuby. Jistě si nehodlá čistit zuby, na co tedy kartáček použije? "Kartáčkem vyčistím odtokový kanálek." Dostane se jí pochvaly. "Správně, kartáček, nejlépe ten dětský, je nezbytnou úklidovou pomůckou, bez něj se nelze dostat do sifonu," dodává instruktorka. Koupelna jen září a Sabrina dostává poslední otázku. Co udělá, než sociální zařízení opustí?
"Sednu si na zavřenou mísu a rozhlédnu se, zda mě něco neruší, jestli jsem na něco nezapomněla." Je to správná odpověď a já začínám pochybovat o čistotě své koupelny. "Budu muset přehodnotit způsob domácího úklidu," pomyslím si nahlas. Irena Bartoňová na to hned reaguje.
"Všichni si myslí, že umějí uklízet, a tak i práce uklízečky není ve společnosti vůbec brána vážně. Ale tuhle zkoušku by udělal jen málokdo." Jak instruktorka dodává, uklízet se musí podle zavedeného systému tak, aby se místo nezanášelo špínou a aby uživatele nic nerušilo. "Uklízečka vlastně chrání majetek toho, komu uklízí. Nebo alespoň by měla. Musí znát standardy: například co lze umýt vodou, co se čistí na sucho, musí vědět, co je nutné uklízet denně, co jednou týdně, co jednou za měsíc, kdy dezinfikovat a podobně," dodává Irena Bartoňová.
Obyčejný hadr vystřídala mikrovlákna
Hadr už v moderním uklízení vůbec nenajdete. Používají se mikrovlákna a mopy. A také kyselinky - sofistikované chemické prostředky, které se podle potřeby ředí. "V profesionálním úklidu se nepoužívají výrobky, které lze koupit v drogerii. Těmi bychom nic neuklidili, jsou hodně ředěné," vysvětluje Irena Bartoňová a pobízí všechny účastnice, aby přešly do kanceláře ředitele.
13 000 korun hrubého |
"Tak Marto, ukliďte tuto místnost," zadá úkol. Velmi nervózní žena určitě přes padesát otevírá okno, čistí popelník, vysypává koš. Pak vezme z modrého kbelíku modré mikrovlákno a otře stůl, avšak jen volné plochy. "Nesmí se dotknout žádné věci. Takže pokud má někdo stůl plný fotorámečků a různých dekorativních předmětů, nemůže se divit, že mu jej uklízečka neotře," říká Irena Bartoňová.
Marta ještě "pigluje" rámy obrazů, lehce navlhčeným hadříkem přejíždí po kožené sedačce a otírá i dveře kolem kliky z obou stran. Zkoušku složila a domů si stejně jako ostatních devět žen odnáší certifikát o tom, že je profesionální uklízečkou.
"Jsem moc ráda. Mám zdravotní problémy a práci hledám těžko. Uvažovala jsem, že půjdu do předčasného důchodu, ale pak přišla nabídka zúčastnit se kurzu, tak jsem to zkusila," říká Marta a přiznává, že je hodně unavená. "Učila jsem se do noci, znát všechnu tu teorii je docela náročné," dodává. Práci už má, prostřednictvím projektu jí organizátoři našli místo v nemocničním zařízení kousek za Prahou.
