Diváci se podivovali, protože její obličej jim povědomý nebyl. Za Borovany hrála jako host. Jinak je hráčkou Slavie, v minulosti si vyzkoušela třetí ligu v Německu, když nastupovala za FC Gera. "Skauti ze zahraničí do Čech téměř nejezdí. Musíte mít kontakty mezi manažery a být průbojný při jednáních o podmínkách," říká.
Proč jste začala věnovat fotbalu?
Popravdě, ani nevím. V rodině fotbal nikdo nehrál. Zkoušela jsem basketbal, kde jsem hrála s mojí postavou (měří 160 centimetrů) střední rozehrávačku. Taky mě bavil baseball nebo judo. Fotbal jsem hrála s kamarády v Radošovicích a oslovil mě trenér, který vedl místní žáky. Tam jsem se ale věkově nevešla a nakonec jsem začala hrát II. ligu za ženy v Blatné.
Pocházíte od Strakonic, takže jste to neměla daleko.
Všechno se dalo zvládat, bylo mi 16 let. Z Blatné jsem po čtyřech sezonách odešla do Německa. Po dvou letech jsem se vrátila zpátky, ale hned po půl roce jsem zamířila do Slavie. A v ní hraji i teď.
Jste tedy profesionální ženskou fotbalistkou?
Tady není ženský fotbal tolik propagovaný, a nehraje se proto na profesionální úrovni. Hraji sice naši nejvyšší ženskou soutěž, ale přesto pracuji na recepci v rehabilitačním centru, abych se dokázala uživit. Stejně jsou na tom i ostatní hráčky z první ligy.
Dá se to skloubit s tréninky?
Trénujeme kromě čtvrtka každý den ve večerních hodinách a je to hodně náročné. Člověk přijde odpoledne z práce domů a někdy je těžké se přinutit k trénování. Tím pádem neprobíhá ani regenerace tak, jak by měla, a dochází často ke svalovým zraněním.
Od fotbalového svazu nemáte žádnou podporu?
Co se týče financí, tak určitě ne. Kluby si musejí sehnat alespoň nějaké sponzory. To není v dnešní době vůbec nic jednoduchého.
Pocítily jste také vy hráčky ekonomické problémy Slavie?
Ženský tým není ekonomicky provázán s ostatními týmy Slavie, takže se nás to nějakým způsobem nedotklo.
Ve Slavii hrajete jako oficiálně vyhlášená fotbalistka roku 2009 i 2010 určitě pravidelně.
Přesně tak. Většinou nastupuji v útoku.
A v reprezentaci?
Tam také pravidelně nastupuju. A navíc se mi docela daří i střelecky. (směje se)
Jak je reprezentace složená?
Hrají v ní víceméně pouze hráčky ze Sparty a ze Slavie. V září začínáme kvalifikaci o postup na mistrovství Evropy, kam bychom chtěly historicky poprvé postoupit. Ve skupině máme Dánsko, Portugalsko, Rakousko a Arménii. Největší šance na postup se dávají Dánkám, ale my budeme bojovat.
Co říkáte zájmu diváků o ženský fotbal?
Na pražské derby, což je vlastně top utkání v naší lize, přijde maximálně 500 lidí. V ostatních ligových utkáních je to ještě o dost méně. Ale mám hezké vzpomínky na reprezentační utkání v Anglii, kde bylo na stadionu 20 tisíc lidí.
Je v ženském fotbale mezi Spartou a Slavií stejná rivalita jako u mužů?
Dříve to bývalo více vyhrocené. Postupem času už se každý radši soustředí na samotnou hru a nějaké spory jdou stranou.
Ženy přece jen ale fotbal nehrají tak agresivně jako muži.
Troufám si tvrdit, že hrají minimálně stejně tvrdě. My nemáme takové automatické návyky jako muži a kolikrát jdeme příliš agresivně do souboje, jenž je zbytečný. Bohužel, jsou z toho pak i zranění.
A simulování?
Také se najdou hráčky, do kterých jenom šťouchnete, a jsou hned na zemi.
Zkuste porovnat úroveň ženského fotbalu v Česku se zahraničním fotbalem.
Je to skutečně o něčem jiném. V letech 2004 až 2006 jsem působila v Německu a dá se to srovnávat jen těžko. Jsou tam daleko lepší zápasy, ale samozřejmě také zázemí a ekonomické podmínky.
Jak dlouho se dá hrát ženský fotbal na vrcholové úrovni?
Ten věk se pohybuje kolem 35 let. Ale je to hodně individuální.
Přemýšlíte občas o tom, jestli se budete ve fotbale pohybovat i v jiné roli?
Moc ne. Trenérka ze mě asi nebude. Možná bych mohla pískat. Ale rozhodně ne ženy. Ty jsou na hřišti hrozně sprosté a pořád se jim něco nelíbí.
Takže se chovají podobně jako v životě?
Přesně tak (směje se). Pořád by něco rozebíraly. Radši bych pískala utkání mužů.
Motivací pro vás může být i sudí Dagmar Damková. Pískala vás někdy?
Ano. Nás v lize pískají vlastně jenom ženy. Ale u paní Damkové je znát, že má mezinárodní zkušenosti. Rozhodně je pro nás na hřišti autoritou.
Sledovala jste v televizi nedávné mistrovství světa žen ve fotbale, které hostilo právě Německo?
Koukala jsem se až na poslední zápasy. Myslím, že s kvalitou hry třeba během finálového zápasu mohl být spokojen každý chlap! Ženský fotbal na mezinárodní úrovni jde poslední dobou hodně nahoru.
