"Člověk šťastný není, lidi u televize chtěli, abychom přivezli kov," shrnul Lubor Blažek své první dojmy na konci šampionátu. "Ale musíme být v reálu. Třetí, čtvrté, páté místo, to je realita, ale ne vždycky se vše podaří. Tepat teď do družstva by nebylo korektní. Přece jen: když se v jiných sportech hraje s mistrem Evropy, kouká se na to trochu jinak."
Umístění někde mezi úspěchem a "nikoli neúspěchem" bylo znát skoro z každé trenérovy věty. "Když to mám hodnotit jen ve vztahu k účasti v kvalifikaci o olympiádu, myslím, že to byla mise úspěšná. Ale chtěli jsme být třetí. Teď je otázka, jestli je ta hodnota kvalifikace víc. Myslím, že to svou hodnotu má. Jsme jediný kolektivní sport, který má reálnou šanci na olympiádě být," těší Blažka.
TEN MÍČ VÁM NEDÁM. Ruska Osipovová bojuje proti přesile českých hráček.
Česká basketbalistka Kateřina Bartoňová (vpravo) pronika tureckou obranou.
A ještě jeden argument skládá ve svůj prospěch, než dojde na reakci fanoušků. "Jsem rád, že nenastala ta předvídaná doba temna. Říkalo se, že po poslední olympiádě už nikdo nedokáže postavit tým, který bude konkurovat a který bude na chvostu evropského basketbalu. Opak dokazují loňský svět, ale i toto čtvrté místo. Na evropském šampionátu před dvěma lety jsme byli desátí, předtím pátí. Kdyby se dařil každý takovýto krůček dopředu, bylo by to pro český basketbal dost dobré," soudí trenér.
Češky i v obměněné sestavě porazily šest soupeřů. "Dvakrát jsme prohráli s Ruskem a jednou s Francií," připomíná Blažek. "To jsou družstva té super top top evropské špičky. Tomu ostatnímu evropskému světu jsme dokázali, že jsme s ním schopni hrát a vyhrávat nad ním."
Zora Škrabalová
Michaela Zrůstová
Alena Hanušová
Těšit mohou výhry nad Běloruskem, Litvou, Chorvatskem a také Tureckem, nakonec stříbrným. "Jsou to těžcí soupeři, se kterými jsme buď vyhráli těsně, psychiku jsme udrželi, anebo jsme vyhráli jednoznačně. Třeba Turecko tvoří svůj tým osm let, já je tak dlouho znám. Teď se jim to vrátilo. Dlouho nic a najednou je to tady. Přitom pocit z těsné výhry nad Tureckem byl, že nemá hodnotu. A ony jsou ve finále."
Objevují se tedy už nyní zárodky nového výběru, který bude stejně úspěšný, až Eva Vítečková a spol. odejdou do sportovního důchodu? Důvody k mírnému optimismu jsou: v Polsku měl český tým jeden z nejmladších výběrů.
České basketbalistky na přípravném turnaji v Karlových Varech.
"Družstvo se změnilo - a podstatně. Byla tu celá řada hráček, pro které by bronz byl ohromným oceněním," říká Blažek. Míří nejspíš ke Kateřině Bartoňové s Romanou Hejdovou, které "dospělou" medaili ještě nemají. Anebo úplným novickám Zoře Škrabalové, Michaele Zrůstové a Aleně Hanušové.
Některé z výše jmenovaných si v závěru turnaje moc nezahrály, ale podle Blažka nebyla důvodem nedůvěra v jejich síly. "Jsou to určité typy, které potřebují delší dobu k zapracování. Vezměte si, že loni trvala příprava dva a půl měsíce, teď šest týdnů. Zapracovat některé hráčky do hry, aby se v kritických situacích prosazovaly, to není jednoduché. Co je lepší? Vydat tam hráče všanc, anebo ho nechat, ať pochopí svou roli v týmu?" ptá se Blažek řečnicky.
"Se všemi hráčkami jsem o tom mluvil, všechny svou roli přijaly, věděly i to, na čem mají pracovat, aby se ta jejich role do budoucna měnila," dodává kouč. "Třeba perspektiva Míši Zrůstové je velká, potenciál tam je. Ale tyto zápasy jsou pro ni zatím těžké. Se Zorkou Škrabalovou jsem mluvil, na čem má i ve svém věku pracovat, aby zvládala některé situace. Zrovna jejího přístupu ke všemu si nesmírně vážím," dodává k devětadvacetiletému překvapení nominace.
