Ve čtvrtém zápase série jste už byli hodně blízko vyřazení. Třinecký Peterek při vašem power-play minul prázdnou branku. Jak jste viděl tu situaci?
Vzhledem k tomu, že jsem byl na ledě a byl jsem hodně daleko, abych mohl něco udělat, tak v tu chvíli mi zbývalo už jenom modlení. Říkal jsem si panebože, jenom ať to netrefí. A pak je to o štěstí. Strašně moc o štěstí. Na jedné straně nedají gól, na druhé my z protiútoku vyrovnáme. Jsme za to moc vděční, ale máme před sebou spoustu práce.
Ten zápas jste měli slušně rozehraný. Vedli jste 3:2, ale nakonec jste vyrovnali až v infarktovém závěru. Proč?
Hráli jsme hodně slušně celý zápas, ale dostali jsme vyrovnávací gól z přesilovky. Potom se tam udělala jedna chyba, najednou stál hráč sám před bránou a my prohrávali. Ještě ale bylo dost času. Co si ale budeme povídat, nebylo nám v tu chvíli veselo.
Co vás přimělo klást ještě odpor?
Nejvíc, co nás nakoplo, když jsme viděli, že pohár se najednou přestěhoval mezi střídačky. Ozvalo se tam takové: Pánové, ale ještě pořád ho nemají. A snažili jsme se pro to udělat maximum. Ale bez té kliky se to nedá zvládnout.
Na ledě jste v jednu chvíli vypadal hodně sklesle. Opouštěla vás víra?
Veselý jsem určitě nebyl, ale víra je tam vždycky. Až dokud zápas neskončí. Ale síly ubývaly. Dávali jsme do toho maximum a zase jsme najednou prohrávali. Říkal jsem si, že to už přece není možné. Ale třeba zafungovalo kouzlo jedenáctého zápasu v play-off a nakonec byl ten závěr pro nás skvělý.
Skvělé byly ve vašem podání i nájezdy. Tolik jste si na ně věřili?
Tam jde o to, že Šeďa (Ondřej Šedivý) to začal úplně neskutečným způsobem. V jeho letech nehrát prodloužení a dát takový nájezd, to je prostě skvělé. Klobouk dolů. A já? Člověku se toho honí hlavou strašně moc, když jde na nájezd. Říkal jsem si, že Šeďa ho vykoupal do prázdné brány a gólman určitě v pohodě nebude. A taky ví, že se láme chleba. Kdyby znova nechytil, tak by prohrávali 0:2, a to už není žádná sranda. Věřil jsem, že se bude bát, abych se za něj nedostal blafákem, a zajede více do brány. Při rozjezdu jsem se rozhodl, že vystřelím nahoru. Věřil jsem tomu, že bude trošku víc v bráně a bude tam místo. Nakonec to tak bylo, ale je to souhra okolností. Puk se mi pořád vrtěl, tak jsem doufal, ať si sedne na led. Těsně před střelou se puk zklidnil.
Před prodloužením dávali v televizi váš medailon, ve kterém jste mluvil o nejdůležitějším gólu své kariéry ze semifinále mistrovství světa proti Švédsku. Padl z nájezdu a vypadal úplně stejně.
Jsou to paradoxy. Zrovna to ukazovali v televizi a mně to takhle padlo. Jsem za to vděčný a hlavně jsem moc rád, že ještě žijeme, i když jsme několikrát měli klinickou smrt doslova na jazyku. Třeba Bonkovy šance v prodloužení - to byly absolutní tutovky. Ale takové věci nám teď můžou pomoct. Doufám, že teď v Třinci odehrajeme vyrovnanou partii. Pokusíme se sérii prodloužit.
Sérii ze stavu 0:3 ještě nikdo v play-off české extraligy neotočil. Věříte v obrat?
My hrajeme příští zápas v Třinci a to je náš další krok. Dál vůbec nekoukáme. Ani nemá smysl řešit nějaká kdyby. Rozhodně nemáme hlavu v oblacích. Každý vidí, že Třinec má mužstvo super složené a hraje výborně. I když se mi zdálo, že jsme měli doma herně navíc, tlačili jsme, vedli jsme o gól, Třinec z toho vykouzlil obrat. To umí málokteré mužstvo. Jedeme tam s ohromným respektem, ale taky s vírou, že série ještě není u konce.
Budete třeba pošťuchovat v rámci hecování například Peterka, že by měl potrénovat střelbu do prázdné branky?
To určitě ne. Jsem vděčný za to, že to takhle dopadlo, ale zrovna jemu to nepřeju.
Může vaše sobotní výhra Třinec aspoň trochu nalomit?
Pořád prohráváme 1:3 na zápasy. A naše výhra nebude v Třinci v dalším zápase znamenat vůbec nic.
