"Rozhodně nic nevzdáváme, odepsaní nejsme," tvrdí obránce Jakub Nakládal. Zároveň však přiznává, že v týmu necítí tu pravou touhu vítězit, která v něm byla při loňském tažení za titulem.
Přitom po úvodních zápasech v Ostravě to vypadalo nadějně. Pardubice uhrály jedno vítězství a těšily se, že doma na užším kluzišti soupeře přehrají.
To se ale nepovedlo. Jak to?
Těšili jsme se, že se doma budeme srážet a nakonec to nebylo ono. Kolikrát mi přijde, že jsme takoví odevzdaní. Třeba když jsme prohrávali ve třetím zápase 0:3... Přitom ale ani takové vedení v hokeji nic neznamená. Když někoho trefíte, k tomu přijde další srážka a další, tak vám to zvedne sebevědomí. A soupeř začne být nervózní. Tohle v play-off rozhoduje. Jsme moc statičtí. Chybí mi tam taková ta euforie z play-off.
Jak je to možné?
Nevím, tohle je otázka, na kterou neumím odpovědět. V týmu není nikdo, kdo by chtěl vypadnout nebo už byl unavený. Spíš si to musí každý uvědomit. Že i když se někomu nedaří, tak že se musíme povzbuzovat a žít play-off. To je strašně důležité. Ono se vám nemusí dařit, ale když je tam týmová bojovnost, můžete uspět i v situacích, kdy to nečekáte.
Takže teď se musíte maximálně vyhecovat, abyste ve Vítkovicích uspěli?
Přesně tak. Není se vůbec na co šetřit. I kdybychom všechny tři série odehráli na sedm zápasů, tak to je prostě play-off. Někdo se může vymlouvat, že nemá síly. Samozřejmě, po zápase jsme unavení. Ale tady se hraje o titul a nikdo si během zápasu nemůže připouštět, že by byl unavený. Musí se jít nadoraz. Víc žít, chtít to a nešetřit se.
V tomto ohledu byl minulou sezonu asi důležitý Dominik Hašek. Souhlasíte?
Takhle to nechci brát, teď tu máme Martina Růžičku, který nás drží. Ale asi máte na mysli tu osobnost. Ano, on to dokázal vyburcovat a pobláznil i lidi, kteří se normálně až tak neprojevujou. Jenže to bylo, teď je tu jiný tým. Se Zlínem jsme ve čtvrtfinále hráli týmově, k tomu se musíme vrátit.
