Každý rok se do Monzy alespoň přijede podívat, jaké pokroky ke kokpitu formule 1 dělá jeho synek Johnny junior.
Mladík s ohromnou hřívou kudrnatých vlasů opustil Venezuelu jako národní mistr motocyklů v osmnácti. Neohromil ale jen svým zevnějškem: v devatenácti již byl mistrem světa třistapadesátek (porazil tedy božského Agostiniho!) a vicemistrem čtvrtlitrů. Patřil mezi absolutní smetánku motocyklového nebe a byl idolem fandů na celém světě. Toto postavení si roku 1978 pojistil titulem v právě zavedené třídě brutálně silných sedmsetpadesátek.
„Od samého začátku své kariéry jsem ale plánoval, že to s monoposty také zkusím,“ vypráví Cecotto. Ve druhé polovině sezony 1980 skutečně poprvé vyzkoušel March-BMW formule 2 týmu Mika Earla a od příštího roku se stal pravidelným účastníkem evropského šampionátu. „Ne, zkušenosti z motorek mi nebyly nic platné. V autech jsem začínal od nuly. Byl jsem ale mladší, než Surtees s Hailwoodem v dobách jejich přestupu a z toho hlediska ve výhodě,“ vypráví Johnny, který absolvoval první sezonu s týmem Minardi. „U Minardiho jsem ale penězi mých sponzorů financoval účasti Michela Alboreta a materiál, který mi dávali nestál za nic,“ zlobí se Johnny ještě dnes. I tak ale jezdil výborně: čtvrtý závod za italský tým dokončil v Truxtonu na třetím místě.
Johnny Cecotto junior v kokpitu vozu Trident-Dallara formule GP2
Johnny se usadil v Italském Trevisu (jeho předkové beztak ze Severní Itálie pocházeli) a mimo formule 2 začal šikovně budovat výborný vztah k automobilce BMW, kterou reprezentoval v závodech cestovních vozů. Od roku 1982 přešel do polotovárního týmu March-BMW a dlouho se zdálo, že si s přehledem a jeho pro Jihoameričana netypickým klidem zajistí titul. Vyhrál v Truxtonu, Pau a Mantorp Parku a do posledního závodu v Misanu nastoupil s osmibodovým náskokem na týmového kolegu Corrada Fabiho. Najednou se ale vše obrátilo proti němu. V tréninku se mu rozbil motor a v závodě odpadl hned v prvním kole po havárii se Stefanem Bellofem. „Bellof je velkej idiot...“, ztratil tehdy Johnny na okamžik rozvahu. Horší bylo, že ztratil i titul. Fabi totiž doma vyhrál a stal se s náskokem jediného bodu šampionem.
S touto smůlou se Cecotto ovšem rychle vypořádal. Ve formuli 2 ukázal dost, aby mohl postoupit výše. Pro sezonu 1983 podepsal ve stáji Theodore-F1, která díky kspolupráci Teddyho Yipa a Morrise Nunna (Ensign) nasadila dva vozy pro Johnnyho a jeho starého rivala z F2, Kolumbijce Roberta Guerrera. Oba černé vozy N183-Cosworth konstruktéra Nigela Benetta ovšem byly jen přepracovaným modelem minulé sezony a zdaleka nestačily na přeplňovanými motory poháněnou konkurenci. Johnny se ale bil uspokojivě. Sezona začala po brazilském debutu (14. místo) lichotivým prvním bodem jeho kariéry za šestou pozici v Long Beach. Zbytek roku ovšem značil nezadržitelný sestup tohoto nedostatečně financovaného týmu. Cecotto dojel již jen jednou mezi prvními deseti a dva závody před koncem roku stáj opustil.
Otec Johnny Cecotto se synem v padoku Monzy.
Pro sezonu 1984 měl připraven další skok kariéry, co se týče monopostů ji ovšem nadobro ukončil. Johnny získal kokpit ve vzkvétající stáji Toleman, kde byl jeho kolegou debutant Ayrton Senna. Zpočátku nebyl rozdíl mezi oběma jezdci příliš vidět, Senna se ale závod od závodu dokázal prosazovat – co do sportovních výsledků, tak i v hirarchii stáje. Když tým od pátého závodu v Dijonu nasadil povedený TG184-Hart, byl Johnny již v roli jasné dvojky. Senna se dokázal pravidelně kvalifikovat mezi prvními deseti, zatímco Johnny zpravidla startoval o deset míst za kolegou.
Posledním dobrým výsledkem Cecotta ve formuli 1 navždy zůstane jeho devátá pozice v Montrealu. Červencová kvalifikace v Brands Hatch ale pro bývalého mistra světa skončila katastrofou. Pneumatiky na jeho zbrusu novém šasi č.4 neměly to chladné páteční dopoledne dostatečnou teplotu, když ztratil v rychlé Westfield Bend kontrolu. Kolmo se zavrtal do bariér. Trvalo 20 minut, než ho se zle polámanýma nohama vyprostili...
Od sezony 1984 s týmem Toleman si Cecotto sliboval mnohem více.
A trvalo to další dva roky, než se Cecotto vrátil do kokpitu – na továrním BMW v mistrovství Evropy cestovních vozů. Zde našel nové působiště a na bavorských vozech, ale i na Mecedesech se v příštích letech vypracoval mezi nejlepší piloty cesťáků. Dnes žije se svou druhou manželkou a mladou rodinou v Itálii.
Johnny junior pochází z otcova prvního manželství s Němkou Martinou Wagnerovou a vyrůstal – podobně jako Nico Rosberg – v Monaku. „Ne, táta nemá s mým závoděním mnoho společného a nijak mne nepodporuje. Jednou do roka se na mne přijede do Monzy podívat, to je vše,“ říká mladý Cecotto tak nějak hrdě. „Jsem svým vlastním manažerem a i sponzory si hledám sám. Díky mému jménu převážně ve Venezuele,“ vysvětluje pilot GP2.
Že je rychlý, to Johnny jr. již ukázal, zda jeho výsledky ovšem budou – tak jako u otce – stačit na postup do F1, je ovšem sporné. Po dvou letech v německé Formuli BMW a v F3 si roku 2010 troufl na kompletní sezonu v GP2. Také zde ovšem zůstal pověsti otce dlužen. Pro letošek chystá další útok na špičku tohoto šampionátu s týmem Super Nova. Nemusí vyhrávat. Jedno je ale jisté: do Monzy se na něj opět přijede podívat hrdý táta...
