Mistr světa v letecké akrobacii pilotoval i při ztrátě vědomí. Je to Čech

Při letu čelí až desetinásobnému přetížení. Krev se mu obrovskou rychlostí hrne do hlavy a v mžiku se vrací zpátky do nohou. "Lze to částečně regulovat zatnutím svalů v místech, kudy procházejí hlavní tepny," vysvětluje mistr světa v letecké akrobacii Marek Hyka. Přesto se mu stalo, že v kabině za letu omdlel.

Proč jste si z leteckých disciplín vybral právě motorovou akrobacii?
Vždy jsem k ní vzhlížel jako ke královně leteckých sportů. Byl to můj sen od začátku, ale nejdřív jsem nevěřil, že bych ho mohl dosáhnout, protože se mi dělalo zle už z kroužení ve větroni. Zvedal se mi žaludek, takže jsem si myslel, že akrobat být nemohu.

Nakonec jste se ale ve třiatřiceti rozhodl zkusit soukromý akrobatický výcvik.
Při prvních letech jsem se pozvracel už po dvaceti minutách v letadle. Ale chtěl jsem to dělat strašně moc a trenér Jirka Duras měl se mnou obrovskou trpělivost, takže jsem postupně přestal být nervózní. Koneckonců, byl jsem sice trochu extrém, ale pilotů, jimž se dělá špatně, je většina.

Čím to je?
Psychickým i fyzickým vypětím. Je potřeba si na něj zvyknout. Špatně bývá pilotům i na začátku sezony po zimě.

Co je na akrobacii tak krásné, že vám stálo za to tu nevolnost překonat?
Pohyb ve 3D prostoru a pohled na Zemi z různých poloh, to je nepopsatelné. Další věc je skoro dokonale ovládat takový silný stroj, který vytvořil člověk. A také mě baví soupeření na závodech, to posouvá můj sportovní výkon dál.

Každou sekundu letu umím nazpaměť

Na co myslíte, když letíte závodní sestavu?
Soustředím se na let, na to, co mám udělat. Přesný průběh letu mám už v hlavě ze suché přípravy na zemi.

Co si mám pod "suchou přípravou" představit?
To třeba dvě hodiny sedím v křesle se zakloněnou hlavou, oči zavřené a představuji si každý detail letu, každý pohled na krajinu, který se mi ukáže, na jaké straně mám sluníčko, kdy ubrat plyn, kdy přidat, sebemenší pohyb… Nacvičím si každou sekundu letu. Protože čím lépe se připravím, tím je let jednodušší.

Ty dvě hodiny si představujete ve skutečnosti zhruba jak dlouhý let?
Let trvá tak šest minut.

A opravdu si pak pamatujete každou jeho sekundu?
Ano. Opakuju si to pořád dokola, dokud to neumím. Zatížení v mozku je při soutěžním letu ohromné, proto je potřeba mít co nejvíc věcí naučených, aby je tělo dělalo automaticky. Tam není čas nic vymýšlet. Dokonce když se to na zemi naučím s chybou, ve vzduchu to s ní odletím.

Čelíme až desetinásobnému přetížení

letecká akrobacie

Na soutěžích se létá v pomyslné krychli o hraně jeden kilometr, v tzv. boxu. Hodnotí se přesnost provedení prvků, jejich načasování a umístění v boxu. Závodí se v povinné kvalifikační a volné sestavě a pak v tajných sestavách, které jsou známy jen několik hodin před letem a nelze je trénovat napřed. Úplně zvlášť se soutěží v tzv. freestyle.

Soutěže se dělí do kategorií Advanced, kde létají jen vybrané typy letounů s danými parametry a mohou se dělat jen určené akrobatické prvky, a Unlimited, v níž může být letadlo jakkoli upraveno, jeho výkon není limitován a létají se některé prvky navíc.

Mluvil jste o přetížení. Jak velkému musíte tam nahoře čelit a jak se projevuje?
Akrobatičtí piloti se pohybují do plus minus 10 G, tedy desetinásobného přetížení. Tréninkem se na to dá zvyknout poměrně rychle, takže ta nižší přetížení pak už pilot ani necítí. Ze začátku se 5 G zdá strašně moc, zatmívá se vám před očima, ale dneska, když mám 5 G, vůbec o tom nevím.

Není to svým způsobem nebezpečné zvyknout si na přetížení a už ho nevnímat?
Dříve, když letadla ještě tolik nevydržela, docházelo ke smrtelným nehodám, protože pilot si neuvědomil, jak velké přetížení už má, a letadlo se mu ve vzduchu rozpadlo. Dneska jsou akrobatická letadla stavěná až na přetížení plus minus 25 G, což by ale nevydržel pro změnu zase člověk.

Při letu na vás tedy působí ohromná síla, rovnající se až desetinásobku vaší hmotnosti. Ovládat při tom navíc ještě letadlo musí být fyzicky dost namáhavé, ne? Létání akrobacie je tvrdý, drsný a opravdu fyzicky náročný sport, z něhož máte namožené úplně všechny svaly. Tělo je za letu v neustálém napětí, musíte hýbat rukama, nohama, hlavou, takže všechny svaly bojují s přetížením a jste v takové celkové křeči. A i když je venku zima a v letadle se netopí, vždycky vylezu úplně propocený námahou.

Ještě k tomu všemu se vám v jednu chvíli krev hrne šílenou rychlostí do mozku a za okamžik zas směřuje do nohou. Dá se to nějak ovládnout?
Částečně ano, zatnutím svalů v místech, kudy procházejí hlavní tepny, třeba břišních svalů nebo bránice. Když křičíte, začne bránice tlačit na krční tepny a krev se z mozku neodlije.

Takže během letu křičíte?
Křičím. Úplně stejně, jako když v posilovně nemůžete něco zvednout na bench-press.

Jednou se vám při soutěži přesto stalo, že jste ztratil během letu vědomí…
Akrobatům se to stává běžně. Ne sice každý den, ale když si nedá pozor nebo je přetížení nad jeho momentální síly, vědomí ztratit může.

Jak taková ztráta vědomí probíhá?

Letadlo EXTRA 330 LC

Rozpětí křídel: 8 m
Délka: 6,7 m
Výška: 2,6 m
G faktor: +/- 10 G
Výkon motoru: 330 HP
Max rychlost: 415 km/h
Pořizovací cena: 7 mil Kč
Cena letové hodiny akrobacie: 40 tisíc Kč

Je to postupné. Nejdřív se vám ztrácejí barvy, pak se zužuje obzor, začnete vidět mlhavě, ale slyšíte. Mně se to stalo při přechodu z vertikálního klesání do vertikálního stoupání. V oblouku dole jsem nezabránil odlití krve do nohou a ztratil jsem vědomí. Ale cestou nahoru mi srdce zase napumpovalo krev zpátky do mozku a já jsem normálně pokračoval v letu. Ani jsem tenkrát neztratil žádné body.

Vrcholově se dá akrobacie létat jen deset let

Za úspěchem v akrobacii jste šel houževnatě, sám jste si sehnal peníze na letadlo, míváte nalétáno mnohem víc hodin než jiní piloti… Jste spokojený?
Pro mě je to naplnění obrovského snu.

Máte ještě nějaký jiný?
Mít výkonnější letadlo, umísťovat se v top desítce v kategorii Unlimited a mít svůj malý hangár se vším zázemím.

Takže si místo domu postavíte vlastní hangár.
Přesně tak. Bude to vlastně takový obývák, uprostřed něhož bude stát letadlo. (smích)

Zdá se, že akrobacie vás vynesla ke štěstí.
Jsem šťastný, protože dělám, co mě strašně baví. Nedávno jsem se ale zamýšlel, jestli cesta, kterou jsem se vydal, není trochu sobecká. Nemám rodinu, nikomu jinému se nevěnuju. Jen sobě. V tu chvíli jsem moc veselý nebyl.

Vaše sportovní aktivity vás nenaplňují zcela?
Jsem toho plný a víc už toho stihnout nejde. Něco mi však v životě chybí. Když se nadechnu, mám pocit prázdnoty. Když ale věci odsýpají, nemám čas nad tím přemýšlet, takže mi to nevadí. Jen najednou nevím, jestli to je ta správná životní náplň.

Kolik let se dá namáhavé vrcholové létání akrobacie vydržet?
Když se pilotovi nestane nějaká nehoda, dožije se poměrně vysokého věku. Únava organismu tam ale určitá je. Profesionálně se dá tomuto sportu v kategorii Unlimited věnovat deset let a akrobacii jako takové kolem dvaceti let.

Co až v padesáti kariéru skončíte a nebudete celé dny létat, nebudete pak sám?
Takhle to nechci. Já doufám, že to změním. (smích)

marek hyka

Narodil se v roce 1972, létání měl předurčené už od dětství, které trávil na letišti s tatínkem, pilotem práškovacího Čmeláku. V šestnácti si vydělal na vlastní rogalo a začal létat sám. Postupně přešel na větroně, ale chtěl "něco víc, něco drsnějšího". V roce 2003 tak začal s motorovou akrobacií. Letos si Marek zaletěl na Mistrovství světa v polské Radomi pro zlatou medaili v kategorii Advanced a od té doby závodí v kategorii Unlimited.

Má celkem 500 nalétaných hodin, z toho 300 akrobatických. Kromě toho hodně posiluje, běhá, a když mu vyjde čas, jezdí na lyžích, na snowboardu, na windsurfu a letos začal i s kitesurfingem. Často zajde do kina i do divadla na komedii, protože se rád směje. Zatím žije sám, je svobodný a bezdětný.
www.marekhyka.cz