Jak moc to byl těžký zápas?
Jednodušší než ty předchozí. My už jsme v Německu dvakrát přežili svou smrt, takže člověk pak ten tlak bere jinak a hraje uvolněněji. Tomuhle mužstvu se moc nevěřilo, máme jedenáct nováčků, pro které to teď musí být fantastický pocit. S Finskem to bylo vybojované, vydřené utkání. Kluci ustáli i vyloučení při prodloužení, což mluví samo za sebe.
Vám osobně v zámoří příliš penalty nejdou, teď jste ale přesvědčil o opaku.
Oni jsou při nich ve výhodě větší a vyšší brankáři. Takže když jsem přijel ke střídačce, dokonce jsem se ptal Ondry Pavelce, jak by si na ně věřil. Ale nechtěl jsem ho tam hnát nerozcvičeného. Naštěstí jim kluci nasázeli dva góly a já si po tom od Honzy Marka opakoval, že sám se přeci neporazím.
Dostal jste gól už v první minutě. Nakolik to zasáhlo vaši psychiku?
Moc ne. Já jsem dostal rychlý gól už i od Kanady, takže tenhle pocit dobře znám. Ale ten Fin to udělal skvěle a i kdybych se pokusil o cokoliv jiného, neměl bych šanci. Člověk hraje proti dobrým hráčům, kteří někdy proti vám ukáží věc, která se zkrátka nedá bránit.
Do semifinále postupujete s týmem plným neznámých jmen, zatímco v předchozích letech silné reprezentace neuspěly. Čím to?
Už od utkání se Švédskem jsme v play-off, museli jsme ho vyhrát. Psychicky to pak zvládáte lépe. Všechno bylo zasloužené, nikdo nám nedal nic zadarmo. Lidi většinou ještě říkali, že nám moc nevěří. Máme skvělého kapitána Rolinka, dobrou partu. Několikrát jsme prohrávali, ale dokázali jsme to obrátit. Proto zůstáváme v Německu i o víkendu.
