Kočičková: Zaujalo mě, že vaše matka byla učitelka. To mi u vás leccos vysvětlilo, protože učitelky, ať jsou sebelepší – to je vždy diagnóza. Já jsem totiž původním povoláním vychovatelka, takže jsem viděla, jak se moje kolegyně chovaly ke svým synům. Rodiny učitelek, stejně jako právníků, byly vždy slušné – a i vy jste pregnantní, přísný, máte určité zásady a ty se snažíte dodržovat. Neměla jsem za život málo chlapců, ale vždy jsem z nich výrazně cítila zákroky jejich matek. Ony je nějak nastaví a vy to nepředěláte! Výborně to formulovala Olga Sommerová, když řekla něco ve smyslu: Matky jsou těmi, které nám vychovávají ty muže, kteří jsou dnes v krizi. Mimochodem, pracujete fyzicky kromě toho, že sportujete?
Hausmann: Občas. Když nemám prachy, tak jo.
Kočičková: To je totiž ta "krize mužství". Jestliže má žena dál vykonávat svoje předurčené role, muž by měl přece taky. Jenže se podívejte na ty chlapíky v kancelářích, takové ty pseudomanažery a podržtašky, kteří si akorát navzájem komplikují práci. Úředníčci, co ani nevoní jako chlapi a mají ty zpocené krky jako politici. Jak se tomu říká?
Hausmann: Býčí zátylek. Kdyby tam měli sval, ale to je tuk!
Kočičková: Opocená rudá rýha.
Hausmann: No abych úplně neklesl, loni jsem kácel v Německu několik hektarů a předloni jsem u nás doma natíral kostelní věž.
Kočičková: A máte ambici postavit barák? Strom jste zasadil? Máte dvě dcery, ale syna ne.
Hausmann: Nebyl jsem přitom sám, ale postavil jsem dva domy.
Kočičková: Zpátky k problému. Od ženy se chce, aby byla pořád krásná, aby vychovávala děti...
Hausmann: Mluvíte mi z duše! Bůh vybavil lidi vším možným, ohromnými bicepsy, a on? Když vidím úředníčka, tak on celou tuhle výbavu použije k tomu, aby zvedl kafíčko k ústům.
Kočičková: Anebo aby sportoval jako vy. Což je zábava, nadstavba. Ale aspoň se holt staráte o to, abyste neztloustl. Co ale mají dělat ty nešťastné ženy, které to nezvládly, a ať se snažily jakkoliv, po druhém třetím dítěti si dovolily ztloustnout?
Hausmann: A půjdete s Ukrajincem, co nemá ani vindru? Chlap má uspět na finančním poli a po ženě se chce tělo. O chlapa, který přijde o všechny prachy, se taky nikdo nestará, taky ztratí sympatie žen. Pokud ženská není nemocná, měla by být schopná uběhnout deset kiláků denně. To je hodina času! Když má čas sedět u televize nebo krafat někde na pavlači, oběhnout párkrát stadion – na to čas nemá?! Stačí hodina denně, aby neztloustla...
Kočičková: No jako bezdětná a docela zdravá nemůžu žádnou soudit. Pravda je, že hodně žen rezignuje. Bydlím u Ladronky a tam si to spousta maminek sviští na bruslích, přitom tlačí kočárek...
Hausmann: Vidíte, pochopily, že všechno můžou zanedbat, ale nemůžou si nechat narůst břicho.
Kočičková: Vy to ale zase házíte do jednoho pytle – ženská jenom tělo, chlap jenom peníze...
Hausmann: Chlap samozřejmě může mít panděro a je to ohavný, ale na rozdíl od ženy má možnost vykompenzovat to finančně.
Kočičková: Vy si myslíte, že všechny ženy potřebujou od muže peníze? Já jsem je zatím nikdy nepotřebovala.
Hausmann: Vy jste mě nepochopila. Chlap může být šerednej, tlustej, starej, ale v podobě peněz má pořád trumf.
Kočičková: Pro určitý typ žen ano. A nemyslíte, že i ta nebožačka, která, nedej bůh, ztloustne, může mít chlapa, kterému by se líbila?
Hausmann: Těch je hrozně málo. Rybníček chlapíků, kteří mají zálibu v silnějších ženských, je strašně malý a udic je tolik, že je dávno vylovenej. Většina chlapů chce standardní ženský tělo a je jim úplně jedno, kolik má taková ženská peněz.
Kočičková: To tak dopadne. Ale jak vypadá česká populace, že? Obtloustlá mamina, obtloustlý tatínek, který chodí do hospody, s chlapama si tam vypráví, jaká byla tamta a tamta ženská a jak by jí ukázal... Nic by jí neukázal! Protože si přes to břicho ani nevidí...
Hausmann: Na přirození.
Kočičková: Co mají tedy dělat ženské, které mají strhaná těla po porodu vašich dětí?
Hausmann: Samozřejmě vám poradím. Musí slevit ve svých nárocích, musí na seznamovacím trhu najít svoji hodnotu. No tak půjdou s Ukrajincem!
Kočičková: Ale ony potřebují s někým žít!
Hausmann: Potřebují pohlazení od někoho, kdo je bude hladit pořád. Ale nemůžou hrát s bídnou kartou durcha. Příklad: jsem na výletě, běžel jsem sedmdesátku, jsem utahanej a říkám si – támhleta padesátnice, to bude jednoduchý, ta nemůže dělat drahoty. Jdu za ní, jenže ona mi dá košem! Jestli pořád ještě žije v domnění, že je princezna, ať nic nemá. S takovýma nemůžu mít slitování!
