"Kolena mě limitují, ale jinak se po takovém tréninku cítím velmi dobře," vydechoval Zídek v hotelové tělocvičně, než si ještě naložil na posilovacím stroji. "Času je strašně málo, ale snažím se cvičit minimálně dvakrát týdně. A pokud jsem na takovémhle zájezdu, v hale nebo na hotelu si tu posilovnu pokaždé najdu."
Po obědě si Zídek krátil aktivním sportem čekání na večerní zápas Eurocupu, v němž Nymburk v turecké Ankaře večer nastoupí proti domácímu týmu Turk Telekom. Záznam vysílá ve 22.20 ČT4.
"Vyhrát tady? Museli by nás podcenit, což už se nejen v basketu mnohokrát stalo. No a my musíme hrát kolektivně, s vysokou rotací hráčů. A hlavně si věřit," nabádá někdejší pivot se zkušenostmi z NBA i špičkových evropských týmů.
"Turecký klubový basket disponuje obrovskými penězi, což absolutně nekoresponduje s diváckým zájmem, který je nízký. Ale výsledky mají slušné, i Ankara může letos dojít v Eurocupu daleko."
Zídek ukončil parádní kariéru právě v nymburském klubu a plynule přešel k práci funkcionáře. Pro českého mistra díky svým kontaktům tipuje zahraniční posily, jedná s mezinárodními manažery, komunikuje s médii.
Loni se navíc stal místopředsedou České basketbalové federace.
"Práce pro Nymburk mě určitě naplňuje, jinak bych to nedělal. I když v Česku šly hlasy, že máme letos nejslabší tým za poslední čtyři roky, postoupili jsme v Eurocupu do osmifinále. Což je úspěch a zadostiučinění," říká Zídek.
"V evropském měřítku se posouváme dopředu. Ještě více spokojen bych ale byl, kdyby vyrůstalo více kvalitních českých hráčů, abychom z nich mohli vytvořit osu, doplněnou cizinci."
Když ho vidíte, jak na hřišti lehce trefuje koše, a pak v posilovně čtyřicet minut maká v hodně slušném tempu na pásu, hned vás napadne otázka, proč dál nehraje.
"Ale já přece hraju. Za Radotín," odvětí Zídek. V Praze si v 1.třídě chodí zahrát pro radost. "Zápasy máme v pátek večer. Jednou se nás sejde jen pět, takže vůbec nesmíte faulovat. Podruhé zase není před utkáním míč, takže se rozběháte a hned jdete bez jediné zkušební střely do boje."
Několikrát už se dostal přes třicet bodů, jindy vyděsil svou přítomností soupeře už před zápasem. "Ale štve mě, že jsem kvalitativně asi tak o šest pater níž než dřív. Vyšší soutěž? Nezapomněl jsem střílet ani hrát basket. Jenže jsem si na sto procent jistý, že bych už fyzicky nezvládl denně trénovat."
A to říká člověk, jehož včerejšímu běhu autor tohoto článku nestačil ani na kole.
