Muž se totiž i v téhle oblasti může opřít o skutečnost, že je ve většině manželství nositelem racionálních, pravdivých a ověřených zpráv. Matka je na druhé straně tou, která zprostředkovává citové a sociální kontakty s vnějším světem, její postavení je spíše emocionální. "Role otců je v sexuální výchově jak synů, tak dcer naprosto nezastupitelná," zdůrazňuje Petr Weiss.
Mnozí z nás však vůbec nevědí, jak na to.
O sexu už s prvňáky
Základní pravidlo přitom podle sexuologa zní: hlavně včas. Zprvu se totiž většinou domníváme, že na rozhovor o sexu je pořád ještě čas, abychom následně zjistili, že jsme na vedlejší koleji, že tohle téma řeší naše děti se svými vrstevníky a s námi se už o něm bavit prostě nechtějí.
Podle sexuologa by měli rodiče začít s racionální sexuální výchovou už v raném školním věku. Optimální věk je ještě před devátým rokem dítěte. Budeme-li se držet "pravidla první třídy" a otevřeme-li téma sexu při nástupu do školy, chybu rozhodně neuděláme.
"To je věk, kdy se děti ještě nestydí o těchto záležitostech otevřeně mluvit a kdy se také úplně bez zábran vyptávají. Mluvit o genitáliích je pro ně totiž totéž jako vést hovor o vnitřním uchu," přirovnává Petr Weiss.
A kam až zajít? Již v tomto věku je na místě osvětlit dětem anatomii mužských i ženských pohlavních orgánů, vysvětlit, jak dochází k oplodnění. Tématem hovoru by se mělo stát i nebezpečí nechráněného styku a nechtěného otěhotnění. "Je potřeba mluvit o pohlavních chorobách včetně AIDS, ale též o tom, jak se chránit před sexuálním zneužitím," shrnuje sexuolog.
S chlapci jako s dívkami
S dítětem by se mělo mluvit věcně a pravdivě a neměl by se dělat rozdíl mezi kluky a děvčaty. Pokud se tak rodiče dohodnou, může si nejprve promluvit matka s dcerou a otec se synem.
Dál by se ale žádné rozdíly mezi pohlavími dělat neměly.
Vše má probírat společně celá rodina, otevřeně a bez servítků. Samozřejmě, pro dceru bude příjemnější, když se při hovoru o menstruaci ujme hlavního slova matka, zatímco chlapecká onanie je tématem spíše pro otce, syn však má znát vše o ženském těle a sexualitě a naopak.
Přitom je celkem jedno, k jakým slovíčkům se uchýlíme. "Ať si používá každý, co chce," míní Petr Weiss. "Nakonec se však beztak dříve či později nevyhneme tomu, pojmenovávat vše správnými termíny."
Samozřejmostí je ale vyhnout se hned zpočátku vulgárním výrazům, respektive upozornit na pravý význam sprostých slov a zdůraznit, že jsou nevhodná.
Otcům chybí sebedůvěra
Zanedbaná sexuální výchova v dětství může vést k mnohým potížím v dospělosti, k narušenému sexuálnímu sebevědomí, promiskuitě, ale též k závislostem, nevyrovnané osobnosti a dalším psychickým problémům.
Mnohým z těchto nepříjemností přitom může táta předejít, najde-li v sobě dost chlapské síly a sebedůvěry na to, aby se nestyděl poprat se i se sexuální osvětou.
Statistiky však podle Petra Weisse naznačují, že sexuální výchova zatím selhává ve většině rodin. Z výzkumu sexuálního chování české populace, který se od roku 1993 provádí vždy po pěti letech, vyplývá, že sexuální výchovy se od rodičů dostalo pouhé desetině dotázaných. Naprostá většina respondentů měla informace z nejméně důvěryhodného a spolehlivého zdroje, od svých vrstevníků či o pár let starších kamarádek a kamarádů.
