Tomu, že se organizují ženy, se nikdo nediví. Kvůli přežívajícím nerovnostem a stereotypům je to legitimní. Leckoho ale napadne, proč by se měli organizovat muži?
Důvody jsou tři, dva dílčí, jeden hlavní. Zaprvé muži a ženy nemají stejně nastavený vztah k hodnotám, jako je zdraví, fyzické i psychické. Muži jsou daleko ohroženější než ženy.
Prostě se o sebe nestarají.
Ano, chodí například mnohem méně často na preventivní prohlídky. Proč je většina kampaní zaměřena na ženy? Zadruhé jsou muži v některých sociálních situacích vůči ženám v nevýhodě. Na mysli mám přístup soudů k mužům při rozvodech. Často rozhodují na základě stereotypu, že "matka je vždy lepší rodič".
A ten třetí důvod?
Tím hlavním důvodem je to, čemu se říká "krize mužství". Mužská identita prošla za poslední desetiletí prudkým vývojem a dnes není zdaleka tak jasná jako dřív. Stačí se podívat na to, co s českými muži udělala 2. světová válka, kdy nemohli bojovat, kolektivizace, kdy se museli zařadit do davu, normalizace, kdy si osvojili umění přetvářky, divoký kapitalismus 90. let, kdy panovala prospěchářská mentalita…
Otázka "Co pro mě znamená být mužem?" je dnes těžší než kdykoli v minulosti. Z toho důvodu vznikla Liga otevřených mužů.
Zeptám se ještě jednou provokativně: nekomplikujete to moc? Není to prostě tak, že se chlap chlapem zkrátka narodí, tak jaké hledání identity?
Jasně, on se jako muž narodí, ale v životě zažije spoustu okamžiků, kdy bude řešit, co chlapské je a co ne. A to je právě věc mužské identity. Je chlapské být u porodu? Musím být pořád úspěšný? Podobné otázky si klade hodně mužů, jen ne v kontaktu s jinými muži. To by byl přece projev slabosti.
Není divu, k pozici vládců společnosti se "šťourání se v sobě" nehodí. Dá se říci, že kvůli tomu, že dominovali světu, muži též o leccos přišli?
Samozřejmě, svou osobnost si totiž zvykli spojovat s mocenským postavením. Připravili se tak třeba o sebeironii, neumějí se na sebe podívat s humorem. Přišli též o vzájemnou solidaritu. Ve vztahu mezi muži se hodně zdůrazňuje soutěživost a koncept alfa samce. Přesto se chlapi rádi dívají na "dojáky" typu Dannyho parťáci, kde se táhne za jeden provaz. V praxi toho ale muži nebývají schopni, tam jsou konkurenti.
Hlavně ale muži přišli právě o tu sebereflexi. Stali jsme se zajatci vlastního dominantního postavení, nepokusili jsme se od něj emancipovat.
Jak se z chlapců stávají muži
O osvobození ale začaly usilovat ženy a otevřely na veřejnosti řadu témat. Nepomohl tak feminismus mužům objevit otázky, které jako ti alfa samci zanedbávali?
Podívejte, v mnoha partnerských vztazích jsou to ženy, kdo začínají debatu, otvírají problémy… A muž na to reaguje. Ve společnosti to do jisté míry funguje obdobně. Robert Bly, autor "bible" mnohých mužů "Železný Jan", přiznává, že mužské hnutí vlastně reaguje na ženskou emancipaci. Tenhle pasivní postoj je ale riskantní. Je načase přestat být chlapci, co je postrkuje matka, stát se muži a spoléhat sami na sebe.
Použil jste to jako metaforu, jak se ale v dnešní době stává chlapec mužem doopravdy?
Říci si "Jsem chlap" samozřejmě nestačí. Vždy hledáte nějaké potvrzení, důkaz, že vás jako muže okolí bere. Dřív jsme měli iniciační rituály, většinou spojené s nějakým traumatem: muž se stal mužem, když překonal bolest. A byli to muži, kdo chlapce do světa mužství uváděl.
Dnes není jasné, co z nás muže udělá. Volba studia otci navzdory? Odchod z maminčina náručí? Cestování po světě? Iniciace dnes není jednorázovým aktem, je spíš průběžná. A už se neodehrává v mužském světě: mnozí z nás hledají potvrzení toho, že jsou chlapi, u žen. Upínáme se k nim, aby nás zhodnotily, ale tak se na nich stáváme závislými.
Mluvíte o mužském světě. Odborníci na gender by namítli, že nic takového jako mužský a ženský přirozený svět neexistuje…
I já si myslím, že ženský a mužský svět jsou sociální konstrukty. Jenže nejen to. Nedávno jsem byl s dcerou na dětském hřišti a shodou okolností jsme se tam sešli samí otcové. Zvláštní situace: byli jsme tak deset patnáct metrů od sebe a každý z nás se choval po svém: jeden povzbuzoval svoje dítě na prolézačce, druhý se věnoval mobilu, třetí si četl…>
… ale vzájemný kontakt žádný.
Minimální. Bavil jsem se představou, že k jednomu z otců přijdu a zeptám se: "A jak se jmenuje ten váš? A už chodíte do školky?" (smích) Což funguje, když jsou na dětském hřišti matky. Někdo by to svedl na společenské předsudky, to mně ale přijde jako laciné vysvětlení. Spíš to má co do činění s vlastní zkušeností, kterou každý muž sám vytváří a používá. Z těch osobních zkušeností pak vzniká mužské silové pole…
Podle mě se prostě prožíváme jako muži a ženy. A má to význam. Například děti se přece nemohou identifikovat s jakýmsi bezpohlavním "člověkem", potřebují jako vzory tátu a mámu, ale taky třeba učitele a učitelku.
Když už jsme zmínili feministky: v čem se s nimi shodnete?
Hned mě napadají dvě věci. Mzdové znevýhodnění: vydělávat víc jen proto, že jsem chlap, mi přijde nedůstojné. A druhá věc, muž nemá ženu bít. To je bez diskuse.
A rozdíly?
Český feminismus je pořád moc konfrontační. Když debatuji s feministkou, bývám často nenápadně přesvědčován o tom, že bych se měl jako muž cítit vinen… Další bolestí feminismu je asexualita, stírání rozdílů mezi pohlavími, které jsou žádoucí a fajn. Nicméně feministky nejsou všechny stejné. S některými se mluvit dá – a je to užitečné.
Recept na ideálního muže neexistuje
Kdo je tím "otevřeným mužem" z názvu vaší organizace? Předpokládám, že macho ne… Tak jeho opak, otloukánek, co si nechá všechno líbit?
Macho a otloukánek jsou dva extrémy. Silový a jemný typ. Ten první se ověšuje skalpy žen, klíčky od auta a velkými řečmi. Ten druhý má odvahu tyhle cetky odhodit a věnuje se meditaci, nemluví sprostě a odmítá agresi – jenže ji jen potlačuje. Někde mezi těmi extrémy stojí otevřený muž.
Znamená to, že otevřený muž půjde s tím siláckým machem třeba i do konfrontace?
Určitě. Hodně se teď řeší pravičácké násilí, zda a jak na něj reagovat… Z mužství plyne i zodpovědnost, sociální zodpovědnost, že když se něco takového děje, nemlčím, neschovávám se. Znám jednoho muže, co si předsevzal, že bude, pokud možno, konfrontovat ty řidiče, kteří ho při jízdě na kole ohrožují, prostě si to nenechá líbit.
Přesto: Kdo během rozhovoru čekal, že se dozví definici, kdo je to správný muž, nedostalo se mu jí…
... ještě aby! Zdůrazňujeme individuální volbu. Každý muž má podle nás právo vytvořit si pojetí mužství, které sedí jemu. Jen to právo nevyužívá. Získá ho zpátky právě tím, že je otevřený a neschovává se před žádnými tématy svého života, včetně těch tabuizovaných. Mimochodem, na to, jak by měl správný chlap vypadat, se nás často ptají ženy.
... marně.
Marně, žádný prototyp muže vytvářet nechceme. Máš rád rychlá auta? Proč ne. Jenom bys měl vědět, kdo to auto řídí. Náš apel zní vlastně právě takhle: Chlape, přemýšlej o sobě. Kdo rozhoduje o tvém životě? Máma, táta, firma, žena… nebo ty sám?
PhDr. Martin Jára, ředitel Ligy otevřených mužů, vede deset let mužské skupiny a zkoumá mužská témata. Pracuje jako psycholog a psychoterapeut, píše články pro odborný i populární tisk. Je otcem čtyř dětí, rád hraje tenis a venčí svého vlčáka.
Liga otevřených mužů (LOM) je nezisková organizace pro muže, kteří o sobě přemýšlejí.
4 přesvědčení:
odvaha + odpovědnost + originalita + otevřenost
3 programy:
Táto, jak na to? (Podporujeme muže, kteří aktivně pečují o svoje děti)
Muži, do škol! (Podporujeme učitele na všech stupních vzdělávání)
Muži mužům (Podporujeme solidaritu mezi muži)
2 směry:
přímá práce (poradna, skupiny, workshopy…)
veřejná práce (web, média, Rada vlády pro rovné příležitosti žen a mužů…)
1 slogan:
"Nezapomeňte: Mužství je udělováno mužstvím." (John Eldredge)
