"Většina lidí, pokud to nejsou rodinní příslušníci majitele, tak jsou s výplatami všichni ve skluzu. Někteří i tři měsíce. Dokonce se domlouvali, že se připojí k věřitelům, kteří teď vymáhají svůj dluh u soudu," uvedl zaměstnanec, který si nepřál zveřejnit své jméno.
Hlásí se další věřitelé
Majitel stadionu Zdeněk Valc však své zaměstnance uklidňuje. Podle něj bude bazén otevřený i v říjnu. "Případná nejistota zaměstnanců může pramenit z probíhajícího insolvenčního řízení," uvedl Valc.
O úpadku firmy právě teď rozhoduje Krajský soud v Brně. Další jednání je stanoveno na 5. října. Největší dluh, šest a půl milionu korun za nesplacený ručitelský závazek, má Valc u australské společnosti Whitby Development Limited.
Asi jeden milion korun dluží podle údajů v insolvenčním rejstříku i Teplárnám Brno. Těm už došla trpělivost a odstřihly bazén od dodávek tepla. "Ty jsou přerušeny z důvodu neuhrazených pohledávek ze strany odběratele. Po jejich zaplacení nic nebrání tomu, aby byly dodávky obnoveny," řekla mluvčí Tepláren Brno Liliana Geisselreiterová.
Za to se modlí hlavně pár plavců, kteří stále chodí za Lužánky trénovat.
"To si nedovedu představit, hlavně teď na zimu. Loni se tam vháněl aspoň teplý vzduch. A stejně, malé děti, to vydržely jen do půlky září. Pak už to v té zimě ani tu hodinu nešlo. A ani zadarmo nechtěly chodit," popisuje nedobré podmínky na stadionu trenér plavců Univerzity Brno Jiří Povolný.
A přihlašují se další, kteří po Valcovi chtějí peníze. Brněnské vodárny a kanalizace chtějí 40 tisíc a víc než 600 tisíc chce E.ON.
"Nevíte, kdy něco povolí"
Navíc hrozí i problémy s úřady. Chátrající budovu si před časem přišli prohlédnout zaměstnanci ze stavebního odboru královopolské radnice. "Domluvili jsme se na udržovacích pracích, po čase půjdeme stadion zkontrolovat znovu," řekla pracovnice odboru Jana Mutlová.
Podle uživatelů stadionu je po vichřici díra ve střeše a okolo můstku, když prší, kape ze stropu voda. "Tady nevíte dne a hodinu, kdy něco povolí. Kdyby přišla pořádná kontrola, musela by to zavřít. Světlo má poloviční intenzitu, voda, která se má měnit co rok, je tady dva roky," říká pod zárukou anonymity jeden ze zaměstnanců.
Valc tvrdí, že už se opravuje. "Opravujeme skla jižní stěny bazénu," říká.
"Ani nevíme, zda jít v říjnu do práce"Zvenčí vypadá bazén za Lužánkami jako zaprášený a opuštěný dům. Kolem stěn obrůstajících plevelem poletují odpadky. Do obrazu zapomenuté periferie zapadá i bezdomovec, který svačí na úpatí oprýskané budovy. Schody, které vítají příchozí, jako by vedly do zakletého zámku. Rozrůstající se travou pod nohama vystupují nepravidelné tvary polorozpadlých stupňů. Život, který by tady neznalý návštěvník vůbec nečekal, začíná teprve uvnitř. Je středa, brzké odpoledne, a obřími prosklenými stěnami stadionu svítí na vodu měkké podzimní slunce. "Brý den," bručí apaticky směrem k příchozím plavcům uklízečka uvchodu. "Dobrý den, chtěl bych si předplatit nějaké vstupenky," chystá si mladý muž u recepce peněženku. Paní u pokladny se ale rozpačitě usměje. "Víte, my ani pořádně nevíme, jak to tady od října bude, takže vám je neprodám. Zavolejte si příští týden na obchodní oddělení a zeptejte se," podává mladíkovi lístek s telefonním číslem. Na otázku, copak že ani neví, jestli bude v říjnu otevřeno, pokrčí rameny. "My ani nevíme, jestli máme jít prvního října do práce. Co se děje? Přečtěte si," vytahuje z pod pultu výtisk MF DNES z úterý. Čtu titulek: "Bazén chátrá, majitel se soudí" a vidím, že se u recepční asi nic moc víc nedozvím. Zaplatím pětasedmdesát korun, za které tady může člověk plavat až do vyčerpání těla. Sprcha před vstupem do bazénu je studená, jen u některých vybraných je napsáno "30–35 stupňů – užitková voda". Jak teplá je voda v bazénu avzduch okolo, to už se návštěvník nedozví. Okénka ukazatele teploty jsou vymlácená. "Na Lužánkách je teplota závislá na počasí. Letos bylo krásné léto, přes skla slunce pořádně pařilo. Vevnitř bylo kolem 35 stupňů, ale otevřít dveře se na bazéně bojí, že by šel dovnitř prach. Voda měla 27 či 28 stupňů. Teď mám pocit, že už teplota klesá. A běda, jak se v zimě zastavíte, hned začne tělo tuhnout," říká trenér plavců Univerzity Brno Jiří Povolný. Aspoň je tady příjemně poloprázdno, říkám si, když splývám ve vodě s pohledem upřeným na vysoký strop. Táhnou se přes něj mapy, jako když sousedovi v horním patře vyteče pračka. Okruží reflektorů na stropě je zčernalé, místy visí ze stropu. Rez je všudypřítomná. Lemuje sedačky, vykusuje díry do skokanského můstku. Vprostřed skluzavky je ošklivá zelená čára, podobná té vbazénu, v místě, kde stojí hladina. "Ještě si to dáš třikrát," ozve se vedle mě hlas mladého trenéra, který se s pohledem upřeným na stopky sklání nad plavcem v druhé dráze. Závodní plavci tady přitom v drahách boxují s veřejností. Zaplatit si dráhu jen pro sebe je tady totiž příliš drahé. "Odpoledne stojí jedna dráha 1380 korun. Pro plavce je pak lepší předplatit si normální vstupenky. Když jich koupí sto, mají slevu. Všichni naši plavci odtud už ale odešli, trénují tady jen skokani," dodává Povolný. Bazén za Lužánkami má štěstí, že konstrukce pochází z pera vynikajícího projektanta Ferdinanda Lederera. Autora ve své době supermoderního pavilonu Z brněnského výstaviště. Jinak by už možná nestál. |
