Stodola byla spíš na spadnutí, ale David si nedal říct, protože vždycky toužil mít stodolu sám pro sebe. I když profesí technik, zajímá se o výtvarné umění, jenže řadu let zůstalo výtvarničení kdesi v koutě, profese ho vedla jinými životními cestami.
Aby se ke svým zájmům mohl vrátit, bylo nutné udělat závažné životní rozhodnutí: změnit profesi a vybudovat ateliér. "Stodola byla pro tenhle účel ideální,“ tvrdí.
Čemu má stodola sloužit, bylo jasné od začátku, jenže jak má vypadat? Davidova manželka měla praktickou představu domku, který by zabral polovinu stodolního prostoru, a druhou část chtěla dát manželovi "na pospas".
Stodola zvenčí v průběhu rekonstrukce
Netušila, že v architektonickém ateliéru Borchardt & Partner, na který se David obrátil, jsou hotové skicy neobvyklého řešení. Manžel byl jimi nadšen, manželka byla v šoku. Architekti navrhli do interiéru stodoly 25 x 12 metrů dřevěné moduly - obytné kostky na nožkách.
Rekonstruovat znamená respektovat
"Jako u jiných starých budov, i tady jsme vycházeli ze své zásady,“ říká architekt Jürgen Wisniewski. "Rekonstruovat znamená akceptovat dochovaný stav domu a přitom do něho vnést současný pohled na bydlení.“
K tomu je nutný jeden předpoklad: ani architekt, ani investor se nesmějí bát a konečnou podobu domu musí hledat společně. "Chtěli jsme, aby výsledek byl v harmonické jednotě, kde jednotlivé prvky zapadají jeden do druhého a vzájemně spolupracují.“
Nakonec zvítězil David a architektonický projekt, který zpracovala a realizovala projekční kancelář Lavrík Architekt.
Kostka s "obývákem"
Jak přivést světlo do stodoly
Při přestavbě hospodářského stavení na obytné bývá velkým problémem světlo i to, jak je dostat do budovy takřka bez oken. "Vnímáme i střechu jako fasádu a hledáme individuální řešení pro prosvětlení prostoru,“ vysvětluje architekt Jürgen Wisniewski z ateliéru Borchardt & Partner.
"Zásadním způsobem mění vzhled domu. Proto jsme původní dvoukřídlá vrata na západní straně prosklili. Na téže straně bývala vrata, která původní majitel kdysi zazdil. I tento dveřní otvor jsme vybourali a prosklili,“ popisuje architekt Vladimír Lavrik.
Světlo shora proudí dovnitř také střechou, kde jsou prosvětlovací tašky. Vůbec neruší, protože staré stodolové střechy bývaly z barevně odlišných tašek, takže architekti neudělali nic jiného, než co se dělávalo kdysi.
Jen místo černých nebo bílých použili plastové prosvětlovací. Díky nim je ve stodole tolik světla, že se přes den nemusí svítit.
Koupelna
Vznikly i zajímavé efekty: vidět ranní slunce proudící střechou je silný zážitek. Stodola je fascinující i večer, kdy se střechou dere umělé světlo k temnému nebi a dům na kopci na pozadí temného lesa doslova září.
Domečky na nožkách
Třistametrová rozloha, kterou stodola skýtala, byla sice ohromující, ale i důvod k vráskám: jak a čím ji zařídit? Architekti vymysleli několik obytných kostek integrovaných do stodolního prostoru, které fungují jako samostatné pokoje "pod uzavřením“.
Koupelna a obývák jsou jako z pohádky o babě Jaze, protože stojí na nohách: koupelna na čtyřiceticentimetrových, obývák dokonce 120 centimetrů nad podlahou.
Má to svůj důvod, protože kdyby kostky stály na podlaze, vypadaly by jako obrovské bedny, zatímco nohy je odlehčují, zdůrazňují jejich design.
Kuchyně je zařízená podle Davidova gusta - staromilsky
Jak se žije v kostkách
Koupelna má rozměry 240 x 240 centimetrů a jediná je dvouplášťová kvůli zateplení. Je v ní WC, sprchový kout, umyvadlo a bojler. Odtoky a přítoky jsou zabudované do kanálku v podlaze (po celém vnitřním obvodu stodoly).
Tam bylo uloženo potrubí a elektroinstalace. Na zasypání se použily říční oblázky, aby potrubí nebylo vidět, ale bylo snadno přístupné.
Obývací kostka vypadá v tak obrovském prostoru malá, ale svými rozměry 360 x 480 centimetrů představuje víc než 17 čtverečních metrů. V obývací kostce je denního světla dost zásluhou makralonového stropu.
Kromě toho má různě velká okna nestejně umístěná, aby z nich byl výhled jak do interiéru stodoly, tak do krajiny. "Když se otevřou vjezdová vrata, vidím z kanape do kraje na kilometry daleko!" libuje si David.
Do stodoly lze snadno vjet s motorkou i autem
V dílně je na stropě skladové patro, ale chybějí protilehlé bočnice, aby byl volný průchod ke strojům. I kuchyně je otevřená, aby do ní přicházelo denní světlo zasklenými vraty. Kredenc a sporák odděluje od jídelny stěna s průzorem, aby ten, kdo vaří, nebyl "odtržen“ od společnosti.
Nad kuchyní je ložnice - spací kostka - s prostorným dvoulůžkem a nočním stolkem. David počítá, že jednou ve stodole vybuduje i observatoř, jak jinak než v kostce, která bude sahat do střechy, aby mohl pozorovat hvězdy na noční obloze.
Dílna je ráj pro kutily
Ateliér Borchardt & PartnerAteliér založili Edith a Dieter Borchardtovi a Jürgen Wisniewski, absolventi Fakulty architektury v Mnichově a Karlsruhe. V Německu se specializovali na nízkoenergetické rodinné domky, banky a kanceláře. V České republice, kde trvale žijí již několik let, jsou vyhledávaní odborníci na nízkoenergetické domy, dřevostavby, rekonstrukce domů a hospodářských budov na komfortní bydlení. Patří mezi propagátory ekologického bydlení. Jejich základní koncept je flexibilní obytný prostor, dobře prosvětlený, proměnný podle potřeb uživatelů. borchardt@volny.cz Projekt a realizace:LAVRIK |
