Přišel, rozesmál všechny - a vyhrál.
Celorepublikové finále letošní Slam poetry, tedy klání, při němž musí soutěžící svým autorským přednesem zaujmout diváky a porotu během tří minut, hostil letos brněnský klub Fléda. A v sobotu praskal ve švech.
Špička českého slamu, tedy devateru finalistů regionálních kol, ovšem kromě vydýchaného vzduchu soupeřila i s nelítostivou porotou, vybranou přímo z diváků.
Co finalista, to jiný názor na to, co je to slam. Nejmladší soutěžící, Onřej Macl postupující z Hradce Králové, rozesmál Flédu svou omluvnou básní - modlitbou k Pánu za to, že moc chlastá. "Sbor chvatně střídá dur a moll, já stále v krvi alkohol," recitoval benjamínek letošního slamu vlastní verše.
Věkovou krizi naopak zdůraznil plzeňský reprezentant René Jahoda. "René, je ti třiatřicet a v tom věku měl už Ježíš spásu světa hotovou," spílal si v improvizaci. Ale "v čase krátkém jako penis outsidera" i tak stihl zaujmout a nakonec získat své už tradičně druhé místo.
Hiphopový přístup zvolil nejen vzhledem a přezdívkou, ale i odsekáváním veršů soutěžící za Ostravu GEN. Svou fantazii o tom, kterak jako mafián na Floridě balí roštěnky na Lamborgini shodil přiznáním: " Ach holky, je to jen fantasy, pondělí, úterý, středa, čtvrtek, sedim na prdeli jako krtek..."
Návod "jak na to" pro začínající slamery zase vystřihl nováček Rimmer. "Na Wikipedii psali, že mám hodně používat třísla," roztančil se. "Nějaký lidi tady zvedaj čísla a těm mám koupit Ferneta," ukázal, že ví jak na porotu.
"A když jste ve stresu velikém, navažte kontakt s publikem," pobavil. Nervozity se však zbavil už při druhém kole - rekordní počet desetibodových hodnocení si od poroty vysloužil za svůj simultánní přednes tří básní z různých vlastních tvůrčích období. A tak skákal (tématicky i doslova) z období milostného přes cyklistické až do agnostického.
Brněnský regionální vítěz Jakub Foll na finále překvapil už tím, jak málo improvizoval. Přitom právě improvizace byla vždy jeho silnou stránkou. Stihl to jen ze začátku: "Dobrý večer, vy jste z Brna, a já ne. Však jsem brána poezie, v mém srdci bije, jambem, daktylem..." Stačilo to na třetí příčku.
Ale nebylo jen improvizačně (i když chytře) veselo. Emočně až na dřeň se představil favorit Bohdan Bláhovec. Jeho rezonující poezie (chvěl se on i publikum) nesklidila v prvním kole takový ohlas, a bylo jasné, že na stupínek vítězů už nevkročí.
V druhém kole možná i proto všechny zaskočil svou niternou a silnou "slamerskou sebevraždou". Tříminutový časový limit překročil trojnásobně, "Tři minuty deset, reset," zahájil své poraženecké tažení. Vysmál se publiku a recitoval:
"Já tu nejsem pro limit, já tu nejsem pro vás, jsem sebevraždou slammera v přímém přenosu. Co vy chcete od poezie?". Bylo to silné, ač poražen, sklidil ohromný potlesk.
Bláhovce tak na první příčce českého slamu v sobotu vystřídal bojovník za ženy i o ženy Jan Jílek. I když formálně se opět vrátil ke kořenům slamu, tedy ke hře se slovy a slabikami, z nichž vytvářel nové vtipné i chytré asociace a významy: "Jsem růže, růže, píseň, host. Každý z mužů mi může, jsem kost." Tím proslul právě i Bláhovec.
