Jak se žije v domově dětských vrahů

Vchod do nejpřísněji střeženého oddělení boletického výchovného ústavu je pevně zamčený. Za dveřmi jsou totiž malí násilníci a vrazi, které soud poslal do jediného "dětského vězení" v Česku. V současné době zde žije devět chlapců. Nejmladšímu je třináct let, nejstarším šestnáct.

Je po jedenácté hodině a těm nejstarším právě skončil tělocvik. Jdou se převléct a nasvačit. "Hráli jsme ping-pong. Kdo chtěl, mohl hrát fotbal," popisuje jeden z chlapců a u toho se přezouvá. Spolu s pěti kamarády ubodal před třemi roky v Olešnici jednaosmdesátiletou ženu, to mu bylo necelých třináct let.

Další z chovanců hned dodává: "Tělák je nejlepší. Teď nás čeká chemie, zemák a fyzika. A to už taková zábava není." A hned vysvětluje, proč je ve vězení on. "Já nikoho nezabil. Jen šikanuju, utíkám a kouřím marihuanu. Jsem tu už podruhý." Ostatní o svých zločinech nechtějí mluvit.

Pokoje bez nábytku a kovové toalety
Dvě učebny, ve kterých se mladíci učí, jsou ve stejném patře jako jejich pokoje. Všechny dveře se hned zamykají. Schody do tělocvičny oddělují od zbytku "vězení" těžké mříže. Kromě postelí není v ložnicích žádný nábytek.

"Dali jsme jim sem i nástěnky, ale vydržely jen pár dní, kluci je rozmlátili," vysvětlil vedoucí vychovatel oddělení pro děti s extrémními poruchami chování Aleš Hambálek.

I dveře do pokojů jsou z těžkého nerozbitného materiálu a pořád se zamykají. Vychovatelé kluky kontrolují okénkem z nerozbitného skla. To je použito i ve všech vnějších oknech. Záchody a umyvadla jsou z kovu. To aby je nikdo z chovanců nerozbil. "Jde hlavně o to, aby nikomu, ani sobě, kluci nemohli ublížit," dodal Hambálek.

Ze současných devíti obyvatel tady po letních prázdninách zůstanou pouze dva. Jediní, kterým ještě nebylo patnáct let nebo nedokončili povinnou školní docházku. Taková jsou pravidla. Ředitel boletického ústavu Jaroslav Žejdl však tuší, že "vězení" nezůstane dlouho prázdné.

"Kapacita tohoto oddělení je dvanáct dětí. Za chvíli budeme mít hned plno, jiné takové zařízení v Česku není," řekl Žejdl.

Kluci, kteří z "dětského vězení" vyrostli, putují do ústavů s ochrannou výchovou. Správně by měli zamířit do regionu, odkud pocházejí. Ale zřejmě zůstanou v severních Čechách.

"Už teď se snažíme sedmi klukům, kteří letos odejdou, zajistit jiný ústav než ten náš. Nikdo je ale nechce. Zatím to vypadá, že pět z nich nám tady zůstane,“ vysvětlila psycholožka boletického „vězení“ Petra Šumová.

Kdo dětem pomůže?
Z "vězení" do ústavu se na konci loňského školního roku přestěhoval vrah z Kmetiněvsi. Před třemi lety ubodal a znásilnil svou spolužačku. Lékaři u něj zjistili patologický sadismus.

Chlapec na rozdíl od ostatních kluků v tomto zařízení nechodí na vycházky. Lékař to nedoporučil. Ostatní ale ven mezi lidi mohou. A to i bez dozoru vychovatele.

"Nakazuje nám to zákon. Kluci si to však musí zasloužit. Mají zde přísnější režim než v jiných výchovných ústavech, ale mírnější než v dětském vězení," popsal Žejdl.

Někteří chovanci si zde dlouho nepobyli. Na vycházce spáchali nějaký trestný čin nebo utekli a skončili ve vězení pro mladistvé. Normálně zde zůstávají do osmnácti let. Pak by měli začít "normální" život.

"Nejméně u dvou kluků víme, že stejně skončí ve vězení. Kriminalitu a agresivitu v sobě mají už moc zažitou. Někteří by se mohli napravit. Pokud by se měli kam vrátit a bylo by o ně postaráno," dodává psycholožka Šumová.

A to je problém. V Česku totiž nefunguje žádná následná péče. Na jednoho sociálního pracovníka připadá v průměru více než 350 problémových rodin. Děti se z ústavu buď nemají kam vrátit, či míří do nefunkčních rodin.

Rodiče o ně nemají zájem nebo je přímo zneužijí pro trestnou činnost. Podle statistik tak zhruba jednapadesát procent chovanců, kteří z ústavů odcházejí, poruší zákon a končí ve vězení.

Boletičtí "vězni"

Kdo na konci školního roku dětské vězení opustí:

M. (16 let): pochází z Jihomoravského kraje. Je jedním ze šesti mladíků, kteří 12. srpna 2004 ubodali v Olešnici jedenaosmdesátiletou ženu.
J. (15 let): pochází z Ústeckého kraje. I on je jedním z mladíků, kteří ubodali v Olešnici stařenku.
P. (16 let): pochází ze Středočeského kraje. Pohlavně zneužíval své tři mladší sestry. Jedné v té době byly tři roky.
J. (15 let): pochází z Ostravského kraje. Za sebou má loupežné přepadení a rozsáhlou trestnou činnost.
P. (16 let): pochází z Ústeckého kraje. V dětském vězení je již podruhé. Mimo jiné napadl a těžce zranil svého spolužáka. Jak sám říká, ve vězení je i proto, že šikanuje, utíká a kouří marihuanu.
M. (16 let): pochází z Vysočiny. V Boleticích je za zneužívání návykových látek, agresivní napadání vrstevníků a časté útěky.
F. (16 let): pochází z Pardubického kraje. Do dětského vězení šel, protože napadl pedagoga, za sebou má rozsáhlou trestnou činnost, časté útěky.

Kdo v dětském vězení zůstane:

L. (15 let): pochází z Ostravského kraje. Od devíti let vyrůstal na ulici a vykrádal auta. Má na kontě i loupežné přepadení. Je to „šikovný“ kapsář a zloděj aut. Oba rodiče jsou ve vězení.
L. (13 let): pochází z Prahy. Důvodem jeho pobytu v Boleticích je agresivita a těžké psychické onemocnění. Za sebou má i fyzické napadení personálu dětské psychiatrické léčebny.

Kdo už loni opustil dětské vězení:
R. (16 let): Pochází ze Středočeského kraje. 1. ledna 2004 ubodal a pak znásilnil nedaleko obce Kmetiněves třináctiletou spolužačku. V té době mu bylo čtrnáct let.
M. (16 let): Pochází z ostravského kraje. Spolu s kamarádem ukopal ve čtrnácti letech člověka.

Pozn.: redakce nesmí jména dětských zločinců zveřejnit, zakazuje to zákon.