Vzpomínka |
Mareček, který si udělal skvělé jméno v mládežnickém fotbale, o prvoligové šanci snil. Chopil se jí s chutí. Začátky neměl lehké, mužstvo se potácelo na dně tabulky. Ale vedení za ním stálo.
Majitel klubu Zdeněk Červenka dokonce prohlašoval, že je neodvolatelný, že je jako rodinné stříbro. Trenér důvěru splatil dokonale. Mužstvo, jehož prvoligové působení se mělo omezit na roční epizodu, dovedl na senzační sedmé místo.
O rok později tuto pozici zopakoval, ale to už mu Zlín začal být těsný. Hovořilo se o něm jako o budoucím trenérovi Sparty či reprezentace, ostruhy si šel vybojovat do Teplic. Každý ve Zlíně mu angažmá v ambiciozním klubu přál. Mareček byl oddaný fotbalu a miloval ho. A svým entusiasmem pozitivně nakazil všechny okolo.
Když letos v zimě přišla zpráva, že podruhé onemocněl rakovinou, byl to šok. Každý si říkal, proč má takové problémy člověk, který nikomu neublížil, kterého má každý rád.
Bylo jasné, že ho čeká náročná bitva. Přesto na fotbal nezanevřel. Často byl k vidění na tribuně ve Zlíně. Jeho poslední návštěva před třemi týdny nenaznačovala nic dobrého. I tak každý z nás, kdo jsme se s ním zdravili, věřil, že tuto bitvu zvládne.
Bohužel, včera Mareček svůj nejtěžší boj prohrál. Přiznám se, že jako spousta dalších jsem se neubránil slzám. Ale nestydím se za ně.
Trenére, budete nám chybět. Ale jsem přesvědčen, že ve fotbalovém nebi, kam patříte, odkoučujete spoustu parádních a vítězných zápasů.
