"Ještě že tak. Nechtěl jsem jet domů s ostudou," přiznal kouč po utkání novinářům. "Musím smeknout před celým týmem. Kluci neuvěřitelně bojovali. Od brankáře až po posledního hráče v poli."
Je to taková sladká porážka?
Pro nás je to prostě stejné jako vítězství.
Jak jste prožíval poslední minuty třetí třetiny, ten kanadský tlak při přesilovce?
Bylo to jak hrát čtvrtfinále. A pak ho vyhrát. Vzpomínám na šampionát v Rize, na olympiádu v Turínu. Pro mě byl duel s Kanadou první čtvrtfinálový zápas. (úsměv)
Nadával jste hodně, když rozhodčí těsně před koncem vyloučil obránce Kleslu?
To bylo špatné. Hnulo se ve mně: Tolik jsme toho prožili a ono to skončí zle?
A bylo toho víc: kanadský gól po hvizdu z publika, neuznaná branka Olesze.
Vidíte sami, co všechno se může stát. Někdo v hledišti pískne a najednou je všechno jinak. Taková smůla! Když dostanete takový gól, je to hrozné. Před přestávkou přijede Rosťa Olesz radostně na střídačku a tvrdí, že určitě dal gól. Ale video to pak nepotvrdí. Ta kamera byla postavená zrovna na potvoru tak, že to nezachytila. To byly teda momenty! Plné zklamání.
Říkal jste si při zápase na střídačce: My snad hrajeme proti všem, i proti osudu?
Říkal jsem si: Někdo nahoře nám to snad ani nepřeje. Snad to ani kvůli tomu neuhrajeme. Pak tam Irgl v závěru nespadnul do střely, to jsem myslel, že vyskočím z kůže. Ale co, ten bod máme. Jsem za to rád. Můžeme být kritičtí k utkání s Německem, to nás na chvíli poznamenalo. Ale jinak se ten tým snaží. To teď bylo vidět.
Nakopne tým takový těsný postup do čtvrtfinále?
Teď je mužstvo hodně vyšťavené, musí nabrat energii. Každé střídání hrálo přece na doraz.
Právě – jaký rozdíl oproti utkání se Slovenskem.
Jistě. My jsme nemohli hrát jak ve druhé třetině proti Slovensku, to jsme někde nesmyslně čekali, nehráli svou hru.
Zato teď jste si zvedli sebevědomí.
Dál jdeme s vědomím, že dokážeme odehrát i tak povedený zápas jako proti USA, proti Kanadě.
Bude se tenhle postup oslavovat?
Vůbec. My jsme po třech kolech viděli, že můžeme být i první v osmifinálové skupině. A vidíte. Tenhle sen jsme ztratili. Dostali jsme se do problémů a zvládli jsme to. To je skvělé. Ale můžeme být rádi, že jsme vůbec postoupili. Takže není co oslavovat.
Po zápase se Slovenskem jste užil příměr, že člověk věří, že to dobře dopadne, i tehdy, když už leží na smrtelné posteli. Dá se tedy říct, že proti Kanadě jste z té smrtelné postele vstali?
Je to přeci jen sport. Byl jsem připravený, že když prohrajeme, vezmu na sebe případnou kritiku. Měl jsem v hledáčku patnáct hráčů z NHL, nedostal jsem žádného. Ale jednou jsem trenér, tak musím nést zodpovědnost. K lidské smrti se to přirovnávat jistě nedá. Tohle je sport. V něm vyhráváte i prohráváte. A já můžu říct, že v tomto ohledu častěji vyhrávám.
