Stává se z vás finálový kat? Loni jste v prvním zápase rozhodl na Slavii.
Podstatné je, že jsme urvali zápas. A zítra budeme chtít zase.
Rozhodující akce byla dost nečekaná.
My jsme hlavně měli velký problém s Čáslavou, který nám utekl a dostal se do zakončení. Podržel nás Tomáš Duba, jako mnohokrát v zápase. A nakonec ještě rozehrál finální akci. Patří mu velký dík Tomášovi.
Byl jste připravený, že by se něco takového mohlo stát?
Viděl jsem, že kotouč pouští a dává ho Jirkovi Vykoukalovi. Ten s pukem nedělá nic jiného, než že ho hází dopředu. Tak jsem tam šlapal.
Zacílil jste bez přípravy, nebo jste se podíval a zamířil?
Z první jsem nestřílel. Puk mi krásně doletěl na hokejku, přihrávka byla perfektní. Měl jsem dost času se připravit a vystřelit tam, kam jsem chtěl.
Třikrát jste prohrávávali, vypadalo to na ztracené utkání. Zase se odkrývá se vaše tajemství ve vyřazovacích bojích, kdy dokážete zápasy otočit?
To není žádné tajemství. Prostě bojujeme a za každého stavu věříme, že jsme schopni zápas vyhrát. Jsme rádi, že to vychází.
Ovšem za stavu 0:2 a 1:3 to vypadalo, že domácí mají duel pevně v rukou.
Věřili jsme si, proto jsme hráli dopředu a tlačili se před branku. A za snahu jsme byli odměněni.
Máte šest titulů. Jak moc velkou motivací je získat ten sedmý?
O tom to vůbec není. Každý touží ve finále vyhrát. Nikdo nechce stát na modré čáře a dívat se, jak se soupeř raduje s pohárem.
Když zápas skončil, diváci na led naházeli spoustu odpadků. Jaká byla cesta do kabiny?
To bylo docela nepříjemné a musím říct, že mě to překvapilo. Tohle bych v Pardubicích nečekal. Bylo to smutné a doufám, že se to nebude opakovat.
Měl jste strach?
Je to nepříjemné. Lítají na vás plné lahve, které můžou ublížit. Ti, co je hází, by se nad sebou měli zamyslet.
