Co vás vedlo k tomu, že jste se do Výměny manželek přihlásila?
Chtěla jsem si dokázat, zdali jsem schopná zvládnout poměry a zvyky v jiné rodině.
Byla to pro vás velká zkouška?
Určitě. Bylo mi strašně moc smutno, cítila jsem se v nové rodině opuštěná. Nikdy jsme od sebe s mužem nebyli tak dlouho odloučeni.
Vaše děti jste vyměnila za šestiletého kluka a patnáctiletou slečnu. Byla to velká změna?
Co se týče mých nových dětí – malému Míšovi bylo šest – takový věk pro mě nebyl překvapením. S Katkou to bylo jiné, tu jsem brala spíše jako kamarádku. Mám stejně starou sestru, takže vím, jak jsou holky v tomhle věku citlivé. Snažila jsem se, abych jí něčím neublížila. Naše sbližování šlo pomalu, ale nakonec jsme si rozuměly. I když deset dní je krátká doba na to, abychom se dobře poznaly.
Jak na vás působil manžel Michal?
Ze začátku se ke mně choval celkem hezky. Brzy mi však dával najevo, že jsem tam jen na chvíli a že vše, co řeknu, nemá pro něj žádný význam. Navíc každým dnem jsem měla větší a větší pocit, že jsem na vojně, a ne v projektu Výměna manželek. Myslím si, že to, co si dovolil ke mně, by si ke své ženě nedovolil.
Měla jste někdy chuť to vzdát a vrátit se domů?
Několikrát. Hlavně ve chvílích, kdy jsem necítila žádnou podporu náhradního manžela nebo když jsem zjistila změnu chování čtrnáctileté Katky po rozhovoru s její mámou. A taky když mi má kamarádka Andrea volala, co se u nás děje a jak se některé věci řeší. Hlavně stravování dětí, dostávaly samé polotovary. Zklamalo mě, jak Alena rozhazovala peníze. Místo aby pro celou rodinu koupila a usmažila květák, kupovala květák předsmažený za pětatřicet pro jednu osobu, palačinky ze sáčku a tak podobně.
Co jste si z téhle výměny odnesla?
Strašně moc zážitků, jak hezkých, tak zlých. Jsem teď víc připravená na dospívání své dcery a uvědomila jsem si, jak moc miluji svého manžela a děti. A taky mi došlo, o co jsme přišli, když jsme se odstěhovali za prací, se kterou to nakonec nedopadlo dobře. V Kopřivnici, kde jsme původně bydleli, jsme měli celou rodinu, denně jsme se navštěvovali a trávili spoustu času mimo domov. Ani pro nás, ani pro děti to nebyl takový stereotyp, jaký žijeme teď – sami, bez rodiny, přátel… Se slzami v očích vzpomínám na ty chvíle.
Poznala jste víc samu sebe?
Zjistila jsem, že nedokážu říct pořádně svůj názor. Moc se všem podřizuji, nevěřím si.
Šla byste do toho znovu?
Už nikdy bych svou rodinu dobrovolně neopustila. Navíc jsem spoléhala na to, že se u nás bude aspoň pět dní žít podle mnou připraveného manuálu domácnosti, ale podle vyprávění manžela a dětí to tak nebylo.
Druhá manželka: Jejich životní styl by mě zabil
Třiatřicetiletá policistka Alena Hudcová je zvyklá, že se v její domácnosti pořád něco děje. S manželem, vojákem z povolání, nesnášejí pasivitu. Dětem, čtrnáctileté Katce z prvního manželství a šestiletému Michalovi, se snaží ve chvílích volna maximálně věnovat. „Pohodlnost jejich života by mě zabila,“ tvrdí Hudcová o životním stylu rodiny, do které se dostala.
Dokázala byste žít v podmínkách rodiny Jurajdových?
V paneláku jsem žila celý život. Až před dvěma lety se mi splnil sen – bydlet v domku. Ale je-li otázka kladena na životní styl, tak to stoprocentně ne! Pasivita, pohodlnost jejich společného života bez nápadů, vycházek a radosti by mě zabily.
Jak na vás působil vyměněný manžel David?
Zpočátku se zdál milý a pohodový. Ale pak se projevila právě ta pohodlnost. Choval se jako snadno ovladatelná loutka a nechal se unášet bez protestu vírem nastalých událostí. Plnil takřka vše, co jsem mu navrhla a předložila. Snažila jsem se mu ukázat, že život se nemusí jen proležet na gauči u televize, prosedět u počítače či prokouřit na balkoně. Jediným tématem, na které došlo, byl nedostatek financí.
Jaké bylo sbližování s dětmi?
Bezproblémové, těm se to líbilo. Bylo to pro ně deset nezvyklých dnů – vycházky, nákupy, výlety a celkově zvýšená aktivita. Deniska někdy nemohla dospat, dělala mi i snídaně do postele. Myslím, že mě měla ráda víc, než jsem čekala.
Co jste si z téhle výměny odnesla?
Dobrý pocit, že jsem mohla dát kousek štěstí a radosti malé Denisce a Teďulovi, a oživit aspoň na deset dní jejich stereotypní život v paneláku. Co se týká mé rodiny – přesvědčila jsem se o tom, co jsem tušila, a to, že můj manžel Míša je báječný muž, táta a partner, který zvládne postarat se o domácnost, i když nejsem doma.
 Vyměněná manželka Eva Jurajdová z Jihlavy s manželem Davidem a dětmi Denisou a Tadeášem. |
 Vyměněná manželka Eva Jurajdová z Jihlavy s manželem Davidem a dětmi Denisou a Tadeášem. |
 Květinářka Eva Jurajdová ke svému manželovi, automechaniku Davidovi, na deset dní pustila policistku Alenu Hudcovou (vpravo dole). |
