Po tréninku v OstravěPorubě totiž naložil několik spoluhráčů do dodávky a odvezl je do ČEZ Arény, kde je čekala ještě další druhá fáze v posilovně. "Neptejte se mně prosím moc dlouho, ať na mě nemusí kluci čekat," usmíval se Petr Jurečka před rozhovorem.
Důvodem jeho loňského vyhazovu bylo, že při přetlaku obránců na soupisce odmítl nastoupit k zápasu za prvoligovou Sarezu Ostrava.
Tehdy reagoval slovy, že už nechce hrát hokej. Tvrdil, že se spolu s bratrem bude věnovat stolařské firmě. Jenže s ukončením kariéry počkal a odešel hrát do Norska. Málokdo ovšem čekal, že se po čase znovu objeví ve Vítkovicích.
Co vás přivedlo zpátky?
Prostě to tak přišlo. Dostal jsem nabídku a vzal jsem ji.
Nemáte obavy z toho, že by se mohlo opakovat to, co se stalo v minulé sezoně?
Já to beru jako ohromnou životní zkušenost. Teď jsem rád, že jsem dostal novou příležitost hrát za Vítkovice.
Z Vítkovic jste odešel do Norska. Co vám to dalo?
Byla to pro mě velká škola. Do té doby jsem neuměl anglicky, dokonce nikdy předtím jsem se o sebe nemusel starat. Ani na pionýrském táboře... (smích) Tam jsem byl poprvé delší dobu sám, musel jsem zapadnout do nového neznámého kolektivu. Určitě to bylo zajímavé. Hodně jsem se díky tomu naučil.
Hrál jste v celku, který se pohyboval na špici norské tabulky. Přineslo vám to také něco po sportovní stránce?
S Trondheimem jsme to dotáhli až do finále. Docela dost jsem si zahrál. Byl jsem spokojený, přestože se tam hraje trochu jiný hokej než v naší extralize.
