"Já se snad tady rozbrečím," říkal tehdy, když v úvodní stovce doběhl na hrách poslední. Vzápětí desetiboj vzdal. V prvním návalu emocí váhal, zda má smysl mořit tělo dál. Ani na tramvaj se nemohl rozběhnout.
"Achilovku jsem dlouho přeléčoval jen kortikoidy. Ztratila elasticitu, bolela, objevily se tam jizvy a srůsty," líčí.
Přesto dnes, ve 32 letech, ujišťuje: "Nejsem ve stavu, abych s atletikou končil." Jenže nebudou se jeho zdravotní potíže opakovat? "Bojím se jara," přiznává.
Záněty achilovky, které Dvořáka sužovaly, byly totiž umocněné alergickými reakcemi na jarní pyly. A těm neunikne.
"Od začátku května bude zánět pravděpodobnější. Achilovka je v tréninku nejvíc exponované místo, dlouhodobě přetěžovaná." V tréninkové skupině Luďka Svobody údajně omládl, necítí se na svůj věk.
"Morálka mi neupadla, jde jen o to, jestli mi fyzično umožní prodat vše, co natrénuji." Atletická asociace Dvořáka zařadila na seznam vícebojařů, kteří mají právo startu na halovém šampionátu v Madridu. Pozvání však odmítl.
"Tou dobou chci jet na soustředění do Afriky. Bylo by zbytečné ladit na halu, zbrzdilo by mě to." Jediný cíl zní: světový šampionát. Třikrát ho vyhrál. Před letošním v Helsinkách na umístění nemyslí.
"Úspěchem už bude, když se tam dostanu. V mém věku a po všech trablech musím kalkulovat i s variantou, že se to nepovede." Po dalším zranění by Dvořákova morálka dostala povážlivou trhlinu.
