Neznamená to ale, že by se jeho bolavé místo umoudřilo. "Není to nic úžasného, bohužel," pokyvoval hlavou. "Pokud jde o fyzično a kondici, jsem v uspokojivém stavu, ale achilovka zlobí pořád.
Kdy jste si definitivně řekl: Jedu do Atén?
Víceméně o tom rozhodly poslední dva tréninky před odletem. V neděli jsem zkusil tu nohu zatížit poměrně dost a přemýšlel jestli přes to jít ještě druhý den. V pondělí jsem skákal o tyči a šlo to. Do závodu zbývá ještě pár dnů, takže uvidíme...
Jak se vůbec dá trénovat s bolavou achilovkou?
Tady toho už moc nenatrénuju. Do závodu se budu šetřit, chodit se jen rozcvičovat a zaposilovat si. Až vlastní desetiboj ukáže, jak na tom jsem.
Co všechno jste s ní absolvoval?
Všechno možný. Piplal jsem se s ní několik hodin denně. Spolupravoval jsem s doktory a fyzioterapeuty Kolářem, Barnou, Hospodárem a Brejchou. Bohužel, ukazuje se, že se ten problém normálníma metodama vyřešit nedá.
Uvažujete tedy, že po Aténách podstoupíte radikálnější léčbu?
Každopádně to budu řešit tak jako vždycky. To znamená žádný radikální řez. Hodně věřím v čas, odpočinu si a až po dvou třech měsících bych se v případě nouze zamyslel nad jiným řešením.
V čem vás ta bolest limituje?
Prakticky ve všem kromě disku a koule. A taky patnáctky, tam můžů klusat do aleluja (smích). Potíže mám s během, který je důležitý pro každou disciplínu desetiboje. Sprinty jsou ožehavý. Ve středu při tréninku bylo na rozcvičce všechno v pořádku, ale jakmile jsem nazul tretry, zase to začalo zlobit. Takže jsem trénink nedokončil. Plánoval jsem rozběhy na dálku, ale nechtěl jsem to dráždit.
Odjel jste na závod sezony a patrně sám netušíte v jaké fazoně...
Je to značný handicap. Trénoval jsem, ale ne pokaždé tak, jak jsem v atletice zvyklý. Zkoušel jsem i alternativní metody.
Jaké?
Sice jsem běhal, ale bez dotyku země. Za předloktí jsem byl zavěšenej ve stroji na posilování břicha, na kotnících jsem měl manžety a na nich přivázané gumy. A tahal jsem dopředu dozadu. To je taková specialita trenéra Slávy Patery. Dá se tím hodně natrénovat a je to určitě lepší než třeba běhat ve vodě.
Pomáhá to hodně?
Když se rozeběhnu, cítím jak se nohy točej. Horší je, když se má běžet déle. Kvůli tomu jsem musel změnit styl. Běh musí být frekvenčnější, abych držel pořád pevnej kotník.
Zatrénoval jste si už v areálu olympijského stadionu?
V úterý i ve středu jsem trénoval ve vesnici. V téhle výhni totiž nechci nikam cestovat, to by nebylo ideální. Chtěl jsem trénovat brzo ráno, ale jsem ještě trochu rozhozenej po úterním nočním příletu. To jsme se dostali do postelí někdy okolo páté a pak mě celý den bolela hlava. Ve středu jsem se probudil v sedm a nebylo to o moc lepší. Tak jsem potřeboval ještě hodinu a půl dospat.
S jakými úkoly vás vyslaly do Atén manželka a dcery?
Hlavně se mám vrátit a pokud možno zdravý. Ale to asi nedokážu, protože jsem úplně zdravý nedorazila ani sem...
Jaký podle vás bude aténský desetiboj?
Závod to bude pěkný, nicméně hodně těžký. Na stadionu strávíme hodně času a za veder by to nemuselo být snadné. Startovní pole bude velice našlapané, ale já věřím, že pro Českou republiku to dopadne dobře. Bohužel asi ne v mém podání... Věřím, že Roman zabojuje a potvrdí svou vysokou výkonnost.
Před každou významnou akcí jste si stanovil metu. Je tomu tak i v Aténách?
Já jsem určitou metu vykreslil už na jaře, kdy jsem byl zdravej, cítil jsem se skvěle a vůbec nic mě nebolelo. Jenže hned první desetiboj mi udělal čáru přes rozpočet, začaly problémy s achilovkou. A tak jsem musel ze svých plánů slevit. Ale říkal jsem si, že mám ještě spoustu času, jenže bolesti se bohužel nevytratily. Jediná moje ambice v Aténách je dokončit závod. Na druhou stranu si ale říkám, že když ho dokončím, tak z toho určitě žádné špatné body nebudou.
