Chystá se na obhajobu olympijského zlata do Atén a chce světu dokázat, že je lepší než kdy dříve.
"Teď je to úplně jiné. Všichni o mě vědí, co dělám i co si myslím. Před Sydney se o to nikdo nestaral," připomněl, že do Austrálie cestoval v roce 2000 jako téměř neznámý zápasník.
Na otázky, zda je schopen porazit Karelina, pak odpověděl jedním z největších překvapení olympijských her. Ruský zápasník do té doby v nejtěžší hmotnostní kategorii třináct let neprohrál.
Po olympijských hrách se jeho život změnil. Z Gardnera stala ve Spojených státech sportovní celebrita a pozvání na prestižní televizní vystoupení se mu jen hrnula.
Navíc získal Sullivanovu cenu pro nejlepšího amatérského sportovce USA a americký olympijský výbor ho zvolil sportovcem roku.
V únoru 2002, jen několik měsíců poté, co triumfoval na mistrovství světa, přišel další životní zvrat. Po havárii na sněžném skútru ve Wyomingu musel strávit noc ve sněhu při 17 stupních pod nulou.
Při pokusech vyprostit skútr z částečně zamrzlého potoka si promáčel boty, a než ho záchranáři našli, omrzly mu prsty na nohou.
Gardner už se loučil se životem. "Viděl jsem Boha a Ježíše, už byli připravení vzít mě s sebou. Já jsem ale ještě nechtěl," popsal dvanáctihodinové čekání na záchranu zápasník.
Jeho tělesná teplota klesla na 31 stupňů Celsia, ve špičkách prstů neměl vůbec cit. Prostředníček pravé nohy mu museli lékaři kvůli omrzlinám amputovat a nebyli si jistí, zda bude vůbec ještě normálně chodit.
Zápasník se ale dokázal vrátit i ke sportu, i když kvůli změnám váhových kategorií musel shodit deset kilogramů. Dokázal se vyrovnat i s problémy s rovnováhou a po rozpačitých začátcích se stal vloni v květnu na domácím šampionátu opět nejlepším americkým zápasníkem.
Rozhodující krok do Atén bude muset udělat letos na americké olympijské kvalifikaci a vybojovat si nominaci. "Ať se stane cokoliv, budu spokojný. Cokoliv je lepší než chodit do smrti o berlích," naznačil Gardner, že sport už nepovažuje za nejdůležitější věc ve svém životě.
