"Skupa dal jasně najevo, že si přeje, aby se po jeho smrti stal jeho nástupcem Miroslav Kirschner, zesnulý manžel Štáchové," zaznělo u soudu.
Plzeňský ústav je podle soudce dědicem práv na podobu postaviček a na hry pouze do smrti Josefa Skupy, tedy do roku 1957. Z té doby však má divadlo Spejbla a Hurvínka v repertoáru pouze jediné představení.
"Určitě se odvoláme," prohlásila po vynesení rozsudku právnička Městského ústavu sociálních služeb v Plzni.
První přelíčení bylo zdlouhavé
Zdlouhavé přelíčení trvalo u Městského soudu v Praze od dopoledne a skončilo před závěrečnými řečmi. Nároky na loutky si činila ředitelka divadla Spejbla a Hurvínka Helena Štáchová, ale také Městský ústav sociálních služeb v Plzni, který na ředitelku podal žalobu.
Ústav sociální péče v Plzni se domnívá, že autor postaviček Josef Skupa odkázal práva své ženě, poté přešly na její sestru a nakonec na Skupovu sestřenici. Ta je odkázala plzeňskému ústavu.
Otcové Spejbla a Hurvínka |
Divadlo Spejbla a Hurvínka založil Josef Skupa v Plzni v roce 1930, |
Kirschnerovou právoplatnou dědičkou je právě Helena Štáchová.
Podle ředitelky divadla mají sice Plzeňští práva ke Skupovu dílu, ale už ne na jména a figurky jako takové.
U soudu se probíraly dokumenty
Pražskému městskému soudu měly ke správnému rozhodnutí pomoci historické dokumenty, smlouvy a korespondence, staré až 80 let.
A právě historické dokumenty se probíraly i při prvním soudním jednání. Právník Štáchové například soudkyni předložil originál čestného uznání, v němž Skupa děkuje Kovalovým za vymyšlení jmen pro loutky.
Pokud jde o výtvarnou stránku postaviček, právnička plzeňského ústavu Elena Hornová tvrdí, že je z mnoha historických pramenů jasné a navíc notoricky známé, že autorem je Skupa.
"Řezbář Nosek pouze realizoval Skupův nápad," prohlásila. "Skupa v roce 1919 na kus balícího papíru nakreslil postavu, která měla nahradit Kašpárka, předal ji Noskovi a ten až za rok, když na to již Skupa zapomněl, přinesl Spejbla," oponuje právník Štáchové Miroslav Novotný.
O tom, jak vypadal Skupův původní návrh, a jak moc se lišil od Noskova Spejbla, se podle něj lze již jen dohadovat. Dodal, že navíc návrh není autorské dílo.
Štáchová novináře na chodbě soudu seznámila s listinou, v níž plzeňský ústav vyjmenovává své požadavky v případě, že by jim autorská práva byla přiznána.
Ústav podle ní chce 400 tisíc korun ročně jen za to, že má v názvu jména Spejbla a Hurvínka, dalších 300 tisíc za to, že hraje s oběma loutkami, 30 procent ze všech tržeb a všeho, co kdy a kde bude dělat.
Kromě toho by je ústav chtěl úkolovat i umělecky.
"Kdyby nám byla vzata tato práva, že bychom nemohli ochránit uměleckou úroveň divadla a navíc bychom byli finančně natolik vydíráni ústavem sociální péče, tak bychom to divadlo nemohli dále provozovat," uvedla Štáchová.
Dodala, že v honbě za výdělkem na úkor kvality by se mohlo stát, že Hurvínek a Spejbl skončí na toaletním papíře či pánské ochraně.
Helena Štáchová u soudu v Praze, který má rozhodnout o autorství loutek Spejbla a Hurvínka. (Praha, 10. března 2003). |
Helena Štáchová u soudu v Praze, který rozhodoval o autorství loutek Spejbla a Hurvínka. (Praha, 10. března 2003). |
Helena Štáchová u soudu v Praze, který má rozhodnout o autorství loutek Spejbla a Hurvínka. (Praha, 10. března 2003). |
Helena Štáchová u soudu v Praze, který má rozhodnout o autorství loutek Spejbla a Hurvínka. (Praha, 10. března 2003). |