Přestože mu prý mechanici doporučovali jednu značku českého piva a Fin se moku nebrání, k těstovinám si objednává minerálku. I tak je ale uvolněný a v angličtině s tvrdým akcentem několikrát zavtipkuje. „Změnil jsem číslo telefonu, jenže jsem to ve Škodovce zapomněl říci a pak jsem se divil, proč mi nevolají,“ chlubí se novým mobilem mladá hvězda světových rallye.
Čím jezdíte v civilu?
Ve Finsku mám dieselovou octavii kombi.
A jak jezdíte?
Docela pomalu. Máme totiž přísné rychlostní limity i přísné policisty, takže se nevyplatí pospíchat. Pokutu za rychlost jsem platil jenom jednou v životě. Když chci jet rychle, tak si počkám až na rallye.
Kdy jste prvně slyšel o Škodě?
Když se Sibera a Triner účastnili s favoritem Finské rallye. Také si vybavuji první start Škody s Octavií WRC na Rallye Monte Carlo. Tenkrát oba vozy kvůli poruchám nevyjely ani do první rychlostní zkoušky. Já tam byl se Seatem Ibiza.
A jak se splnila vaše očekávání v prvním soutěžním roce u Škody?
Já vlastně nic neočekával, o autě jsem nic nevěděl. Je sice velké a dlouhé, ale řídilo se mi docela dobře. Poměrně rychle jsem si na octavii zvykl. Na některých rallye jsme měli větší odstup od konkurence, celý rok jsme ovšem šli vývojově dopředu. Udělal jsem také nějaké jezdecké chyby, ale celkově jsem docela spokojený.
Srovnáte octavii s vozy WRC, které jste řídil předtím?
Seat byl na mě příliš tvrdý a mitsubishi se mi řídilo velmi těžko. Pro mě je škoda co do ovládání druhé nejlepší auto po peugeotu.
Opravdu? Pro vašeho budoucího týmového kolegu Didiera Auriola byla octavia napoprvé „neřiditelná“!
To jsou snad příliš silná slova. Je ale pravda, že Didier udělal při svém prvním testu pár úprav, které mi v konci sezony pomohly.
Prý jste předtím musel za volantem velmi trpět?
Možná působím zničeně, když vylézám z auta, ale vyčerpání za tím nehledejte. Prostě tak vypadám.
Změnil jste u Škody myšlení, že nebouráte tolik jako dřív?
Neřekl bych, že jsem míval hodně havárií. Ale když už nějaká byla, tak pořádná, a asi proto si ji každý pamatuje. Při posledním továrním angažmá u Seatu byly bouračky dvě. Jenže já nikdy neměl nejlepší auto, musel jsem proto jet na sto deset procent, a pak je k havárii blíž.
Nemrzí vás, že v porovnání s jinými týmy má Škoda menší rozpočet, a tedy menší možnosti?
Doufám, že se to někdy změní. Musím brát realitu a dělat ještě usilovněji. Nikdo nemá rozpočet jako Peugeot, to je hlavní důvod, proč také nemáme tak dobré výsledky. Mimochodem, víte, co jsem slyšel o Peugeotu? Prý dostali na letošní sezonu tolik peněz, že je ani nemohli utratit, a tak je továrně vrátili.
A když srovnáte zázemí Škody třeba se Seatem?
Seat měl víc inženýrů, ale s mechaniky na tom byl stejně. U Škody to jsou fajn kluci.
Podle šéfa týmu Pavla Janeby však lidský faktor způsobil příliš mnoho závad, které vedly k vypadnutí ze soutěží. Demotivuje vás to?
Na jedné rallye, už si přesně nepamatuji které, nás zastavila nějaká hloupá chyba. Hlavní ale je, aby se lidé z chyb poučili a neopakovali je.
Odpovídá dělené páté místo Škody ze šesti značek skutečnosti?
Hlavně díky motoru jsme dnes mnohem lepší než Mitsubishi a nemáme daleko ke čtvrtému Hyundai. Největším problémem octavie vždycky byla váha, těch dvacet až třicet kilo váhového handicapu je znát. Tady je auto na limitu.
Kdy bude hotov nový závodní vůz Škoda Fabia WRC?
Tak o to nevím nic.
Vy jste ve fabii ještě neseděl?
V obyčejném voze ano. Jinak ne.
Jak se těšíte na nového týmového kolegu Auriola, exmistra světa, s nímž jste už jezdil u Seatu?
Mám s ním přátelský vztah. Didier umí být odměřený a striktní, když se nedaří, ale hlavní je, že dokáže s prací pohnout dopředu.
Letos byl bez místa a měl závodní pauzu. Nebude pomalejší?
Má za sebou dlouhou kariéru a zkušenosti. Myslím, že už v lednu na Monte Carlu bude dost rychlý.
Jak jste se dostal k rallye?
Jezdil ji otec, takže jsem k tomu měl velmi blízko.
Nezrazoval vás?
Nikdy nic neříkal. A nikdy mi také nedělal spolujezdce.
A vy jemu?
Na jedné rallye ano. Práci navigátora jsem zažil dvakrát, z toho jednou při soutěži historických vozů. Ale už to opakovat nechci, i když jsem to kdysi slíbil svému nynějšímu spolujezdci Paavu Lukanderovi pro případ, že by se někdy dostal za volant. Ale snad se to nestane.
Máte strach?
Za volantem se cítím líp.
Nemluvili jsme o mamince.
Ta jezdila s otcem jako navigátor často. Jednou jsem svezl i ji. Nic mi nevytýkala. Já se také neptal.
A co přítelkyně?
To je podobné. Když jí volám po rallye, nevybavuju si, že by byla ze mě nějaká nervózní. Je zvyklá.
Vnímáte nebezpečí rallye?
Pro mě je to normální. Někdy, když na Monte Carlu jedete dvě stě a pod autem máte led, to ve vás hrkne, ale jen trochu. Vybavovat si zpětně, že někde prošlo něco o vlásek, prostě nelze. Nedávno v Británii byl o vlásek každý kilometr.
Kde vlastně žijete?
V městečku Kuovola, asi sto kilometrů od Helsinek, mám byt. Necelých šedesát metrů, ale jako každý Fin se saunou. A někdy bydlím v Monte Carlu, ve věžáku s osmadvaceti patry. Mým sousedem je motocyklista Biaggi.
Co děláte ve volném čase?
Nic. Jenom ležím.
Ani nechodíte doma na ryby?
Velice málo. A žádné slavné úlovky to nejsou (Gardemeister ukazuje velikost ryb mezerou mezi roztaženým palcem a ukazovákem).
Vy ani nemůžete být správný rybář, když jste tak upřímný!
Takový se snažím být pořád.
