Häkkinenovi se vloni vůbec nedařilo a v konečném hodnocení seriálu mistrovství světa mu patřilo až páté místo se 37 body. Jeho manko na mistra světa Michaela Schumachera, jehož měl být znovu největším konkurentem, činilo nakonec propastných 86 bodů.
Celkově ale 'létající Fin', jak se Häkkinenovi za volantem přezdívalo, platí za jednoho z nejkvalitnějších pilotů historie. Dva největší úspěchy zaznamenal v letech 1998 a 1999, ve kterých vybojoval mistrovský titul. Od roku 1991, kdy začal ve formuli 1 jezdit, absolvoval celkem 161 Velkých cen, z toho 131 za volantem 'stříbrného šípu', a zvítězil ve dvaceti z nich. Poslední Velkou cenu vyhrál krátce po svém loučení v americkém Indianapolisu.
Dva tituly šampióna řadí Häkkinena v celkových statistikách na 10. až 13. místo, počet vítězných Velkých cen na 11. příčku a 420 získaných bodů v jeho jezdecké kariéře na 7. místo historické tabulky. U McLarenu navíc startoval nepřetržitě devět let, což je nejdelší doba v historii Grand Prix, jakou spolu strávili jeden jezdec a tým.
První mistrovský titul byl pro Miku Häkkinena velkou odměnou i zadostiučiněním za předchozí léta, v nichž se pravidelně vešel v konečném hodnocení mezi nejlepší osmičku, ale na stupně vítězů nikdy nedosáhl. Jeho maximem do té doby bylo čtvrté místo z roku 1994. Na svůj první dílčí triumf čekal dokonce předlouhých 96 závodů, poprvé se na nejvyšším stupínku ocitl až při poslední Velká cena roku 1997 v Jerezu.
Do světa rychlých kol vstoupil blonďatý Seveřan již v šesti letech. V závodech motokár (1974-86) se stal pětinásobným mistrem země. Poté se přes závody formule Ford 1600, evropskou sérii Opel Lotus a britský seriál formule 3 propracoval až ke svému snu - formuli 1. V roce 1991 Häkkinena angažovala stáj Lotus.
Häkkinen debutoval při Velké ceně USA a hned při své premiéře ve Phoenixu pouze díky rychlým reflexům unikl možnému tragickému nárazu. Za čtyři roky již ale takové štěstí neměl. V listopadu 1995, už v barvách McLarenu, kam přestoupil v roce 1993, zůstal při měřeném tréninku na Velkou cenu Austrálie v Adelaide Finův stroj vinou prasklé pneumatiky v troskách. Z vážných poranění hlavy, kvůli nimž se lékaři strachovali o jeho život, se však velmi rychle zotavil.
Dostal i nadále důvěru stáje McLaren a lidem okolo šéfa Rona Dennise se tento krok vyplatil. V roce 1998 si ve strhující koncovce šampionátu poradil s jedničkou týmu Ferrari Michaelem Schumacherem a o rok později, rovněž po mistrovské jízdě v závěrečném závodu, porazil v boji o titul Ira Eddieho Irvina. Až do roku 1998 se přitom McLaren z posledního titulu radoval v roce 1991, kdy jej vybojoval famózní Brazilec Ayrton Senna.
Mika Häkkinen se narodil 28. září 1968 ve městě Vantaa poblíž Helsinek. V rodném místě ale již delší dobu nežije, v roce 1991 se usídlil v Monte Carlu. V roce 1998 se častý návštěvník Prahy v tichosti oženil se svou dlouholetou přítelkyní, modelkou Erjou Honkanenovou, které se pak o dva roky později narodil syn Hugo - hlavní důvod Häkkinenova definitivního loučení s formulí.
 Mika Häkkinen se na stupních vítězů ocitl na ramenou svých soupeřů. |
