Tomáš Dvořák byl legendární hranici nejblíže, když na Evropském poháru družstev na Strahově v roce 1999 vytvořil světový rekord 8994 bodů. Ověnčil se dvěma tituly mistra světa, ale na OH v Sydney byl nucen ze samotného vrcholku atletického Olympu sestoupit. Nepřemohl zdravotní trable, jež ho poté soužily ještě dlouho a skončil šestý. "V Götzisu budu závodit sám se sebou. Pocitově se vidím na 8500 bodů," přiznal.
Role bájného pokořitele mu nyní nesedí. "Loni se mi pokus nevyplatil, přílišné chtění mě složilo a byl to začátek mých problémů," upozornil Dvořák, který v minulém ročníku v Rakousku vyhrál ve druhém nejlepším výkonu všech dob (8900). "Pokud teď někdo hranici překoná, tak Roman, který k ní má v současnosti nejblíže. Pro mě je v nedohlednu. Ale sport je krásným odvětvím lidského umění, takže se může stát všechno. Proto se nijak nezprošťuji útoku. Nejspíš by mi však pomohla jen náhoda a štěstí," rozpovídal se Tomáš Dvořák.
Roman Šebrle si na sebe před časem ušil bič výrokem, že by si rád vylepšil osobní rekord o 250 bodů. Zatím se může pochlubit maximem 8757 bodů, takže počítejte... "Myslel jsem to v žertu," kroutil hlavou atlet pražské Dukly. Vzápětí zvážněl. "Musíte pochopit, že desetiboj se skládá z deseti disciplín. 9000 bodů je velký výkon. Nesmíte udělat chybu, a navíc záleží na počasí, tlaku vzduchu, jak se vyspím..."
Snaží se nepodcenit vůbec nic, má postaráno i o kvalitní pokoj, aby se mohl "dobře vyspat". "A taky si dobře zahrát," odtušil s úsměvem počítačový 'maniak' Šebrle. Součet jeho absolutních osobních rekordů v jednotlivých disciplínách by dával hodnotu 9052 bodů. "To nic neznamená, O'Brien měl součet snad devětapůl tisíce a kam se dostal," poznamenal šestadvacetiletý borec.
Tomáš Dvořák si pokoření vysněné mety přeje. "Nejsem takový, že bych chodil z klapkami na očích a jenom říkal: já, já, já. Potěší mě, když ji někdo překoná. A potěší mě ještě víc, když ji překoná Roman. Už kvůli trenérovi Váňovi, který by si to zasloužil. Hlavně, když to nebude O'Brien...," div se nepokřižoval Dvořák.
Pak dodal, že už svou příležitost měl, proklouzla mu mezi prsty a dostal životní políček. "Ať se to klidně povede někomu jinému, když to nebudu já. Jestli někdy vůbec...," špitl spíš pro sebe.
Roman Šebrle se také rozhovořil o průniku do velkolepých sfér i o svém soupeři. "Po pravdě, o této hranici jsem moc neuvažoval, a pokud padne, pak ať zůstane v Čechách. A Tomáš je pro mě soupeř jako každý jiný, vím jak na tom teď je, ale může dobře zazávodit a rozhodně s ním musím počítat."
