Právě tato dvě vítězství ve finiši, doslova při poslední příležitosti, dávají jeho koruně jedinečný lesk. Nemusí nám být sympatický, nemusíme ho mít rádi, ale musíme uznat, že je jedinečný borec.
Vůči oběma sympatickým poraženým je to sice poněkud kruté, ale vše se rozhodlo v čestném boji na trati a každý z nich byl svého štěstí strůjcem.
Stejně spravedlivé je rakouské vítězství ve slalomu Obdivuhodné je, jak Raich, v začátku sezony úplně mimo, dokázal zapracovat na své pravé zatáčce (technické problémy hlavně v dlouhém oblouku!) a včas se chytit. K plnému štěstí mu chybí jen absence titulu mistra světa, ovšem při vzpomínce na pocity v začátku sezony musí být nakonec šťastný jako blecha.
Naproti tomu z vítězství Janici Kosteličové jsou (jistě nejenom já) poněkud smíšené pocity. Na jedné straně je obdivuhodné, že dokáže vyhrát teprve 19leté děvče, že to dokáže po vážném zranění, i to, jak dominovala slalomu. Před tím vším klobouk dolů a hluboká úcta. Současně ale nelze nevidět, že zvítězila závodnice s jedinou špičkovou disciplinou, když ostatní jezdila spíše doplňkově. To je ve SP unikát: i dosavadní vítězové-specialisté se opírali o discipliny dvě (Vreni Schneiderová a Alberto Tomba SL i OSL, Luc Alphand sjezd i super-G).
Tento triumf jí nesporně usnadnila konkurence. Zatímco v uplynulých letech (1996 - 2000) nasbíraly vítězky 1472 - 1960 - 1655 - 1672 bodů, brala letos poprvé od roku 1995 Pohár závodnice s necelými 1300 body. I na další vysoká umístění stačila jedna výjimečná disciplina: Regine Cavagnoudová super-G a Sonje Nefová obří slalom.
Janicinu dominanci ve slalomu ale také umožnily nevýrazné soupeřky. Loni nejlepší Pretnarová a Saioniová moc nezářily, Pärsonová měla výkyvy, Bakkeová se brzy zranila, ani ostatní ji většinou nedostaly pod pořádný tlak.
Ještě před závěrečnou částí SP se vesměs předpokládalo, že všechny trumfy v rukou má všestrannější a zkušenější Renate Götschlová. Její mizérie, započatá už pádem v super-G na MS, ale pokračovala i v závěru SP: až 11. ve sjezdu v Lenzerheide, sice ještě 2. v super-G, ale potom v Äre pád při sjezdu a bída v super-G, kde ji Kosteličová dokonce předstihla.
Pád ve slalomu už byl jen zoufalou snahou a totéž v závěrečném obřáku už jen potvrdilo: Renate se v závěru sezony sesypala. Bylo by trochu přehnané říci, že nikterak zdravé a zářící Janice velký globus doslova věnovala, ale souboj o něj jí usnadnila měrou nevídanou. Místo dramatické bitvy do poslední branky Janica velký globus tak trochu "utrpěla".
Nejlepší dojem ze závěru sezony tak patří Sonje Nefová. Dominátorka obřího slalomu a mistryně světa už byla v naprosté psychické pohodě, po MS ji čekal už jen jeden obří slalom a žádné nervy. Závěrečný slalom na placatém kopci s brankami daleko od sebe jí vyloženě sedl a sezonu skončila s "double" vítězstvím a nevyslovenou otázkou: kdyby jezdila slalomy od začátku takhle, mohla mít Pohár ona. Jenže to je řada všemožných "kdyby", na které se ve sportu nehraje.
Pohár by mnohem více slušel té, která v začátku sezony na vítězství opravdu vypadala: Martině Ertlové. Závodnici, zralé na špičková umístění ve SL, OSL i S-G a letos jediné skutečné univerzálce, ale asi triumf překazilo zranění. Její návrat spolu s titulem mistryně světa v kombinaci je ale senzací i příslibem pro sezonu příští.
Janica si své vítězství čestně vybojovala na svazích a není důvod je zpochybnit. Za daného stavu věcí prostě dokázala získat nejvíce bodů. Vítězku takřka pětiměsíčního seriálu skoro 40 závodů bychom si ale přece jenom představoval trochu jinak...
 Nejen pocit horka, ale i obrovské radosti prožíval Hermann Maier v cílovém prostoru. |
