Díky prudkému poklesu úroků a trvající státní podpoře, která vlastně snižuje úročení o další čtyři procentní body, se dnes může šestiprocentní úročení hypotéky rovnat dosud bezkonkurenčně nejvýhodnějšímu úvěru na bytové účely - úvěru ze stavebního spoření.
Nejnižší úroky ani státní podpora však nečekají na každého klienta. Konkrétní úrok se stanovuje podle poměrně složitého propočtu - závisí na bonitě klienta, tedy jeho schopnosti splácet hypotéku, i na ohodnocení místa, kde se nemovitost, která má být na hypotéku pořízena, nachází. Banky tak zcela přirozeně poskytují lepší podmínky těm, jejichž nemovitost by se v případě jejího propadnutí bance dala snadněji a lépe zpeněžit.
Ten, kdo chce na hypotéku koupit starší byt či nemovitost, se státní podporou úroků nemůže počítat. A pro ostatní je její výše omezena - na 800 000 korun u hypotéky na byt, jedním milionem korun u rodinného domu a dvěma miliony u dvojdomu. V praxi to tedy znamená, že u hypotéky na tři miliony na nakup rodinného domu je státem dotovaná čtyřmi procentními body jen jedna její třetina - zbytek hypotéky bude úročen stanovenou sazbou. Všichni uchazeči o hypotéční úvěr pak musí počítat s tím, že třicet procent ceny kupované či budované nemovitosti musí zaplatit sami nebo zainvestovat jinak (například prostřednictvím doplňkového úvěru) - podle zákona může být hypotéční úvěr poskytnut maximálně do výše sedmdesáti procent obvyklé ceny nemovitosti.
Úspěchu předchází podrobná lustrace
Než banka podepíše s klientem hypoteční smlouvu, přibude pravděpodobně žadatelům na hlavě pár šedivých vlasů. "Tak dokonalou lustraci jako při žádosti o hypotéku jsem ještě nezažil," říká jeden z úspěšných uchazečů o její přidělení. "Navíc, myslím, jsem měl velkou výhodu, že mám ekonomické vzdělání a odborné pojmy, kterými se to v materiálech bank jen hemží, jsou mi celkem jasné, laici z nich musí být dost nešťastní," dodává.
Naštěstí už teď alespoň úředníci vědí, co všechno je zapotřebí doložit. "Jsme jedni z prvních, kdo hypotéku dostali. Byla to však nesmírná dřina a do poslední chvíle jsme nevěděli, zda to nakonec klapne, nebo ne. Papírování nebralo konce, úředníci si nevěděli rady. Doklady, které původně nepožadovali, později chtěli a podobně," říká Dana Hovorková z Prahy.
Ani vedlejší výdaje nejsou zanedbatelné
Ten, kdo si chce vzít hypotéku, by měl počítat i s dalšími výdaji mimo splátky a úroky. První překvapení na něho čeká při posouzení žádosti bankou. Jeho cena je většinou dána 0,6-2 procenty z objemu hypotéky a může se vyšplhat i na několik desítek tisíc. "V bance mně řekli, ať si přinesu nějaké peníze na zaplacení za přijetí úvěru. Trochu jsem se zděsil, když chtěli více než sedmnáct tisíc korun," říká Jiří Havel z Prahy. Smutné je, že za posouzení úvěru platí většinou i zájemci, kterým nakonec není úvěr vůbec přidělen. Světlou výjimkou je mezi bankami Bank Austria Creditanstalt, kde za posouzení žádosti platí jen úspěšní žadatelé - za to ale celá dvě procenta z hypotečního úvěru. Platí se také za každou další úpravu dohodnuté smlouvy. "Sousedi měli teď přednedávnem trable - nestačili využít v jednom měsíci přidělené prostředky, a potřebovali proto změnu smlouvy - za tu si banka počítala dva tisíce korun," uvádí Dana Hovorková. Další peníze stojí takzvaná správa úvěru - tedy vedení účtu i odhad nemovitosti, která má sloužit jako zástava.
Co chce banka po žadateli o hypotéku
- potvrzení výše příjmů
- doklady o výdajích
- odhad ceny nemovitosti (od soudních znalců spolupracujících s bankou)
- odhad rozpočtových nákladů a časový plán stavby
- kupní smlouvu s ověřenými podpisy
- výpis z katastru nemovitostí
- pojistné smlouvy zastavené nemovitosti (pojištění vinkulováno ve prospěch banky)
