Firma, která před listopadem 1989 řídila monopol na distribuci knih, měla na počátku 90. let ve skladech uloženy tisíce neprodejných svazků a k tomu stovky milionů korun úvěrů.
Dluhy narostly během pouhých dvou let. Milan Uhde, který byl v té době ministrem kultury, si v jednom z rozhovorů povzdechl právě v souvislosti s Knižním velkoobchodem, že udělat z disidenta manažera nebylo vždy nejlepší rozhodnutí.
Jenže Knižní velkoobchod měl také velký nemovitý majetek. Patřily mu nejen sklady na okraji Prahy, ale také lukrativní budovy v centru města, z nichž část Knižní velkoobchod „převzal“ po roce 1948. Původně byly majetkem vydavatelské společnosti J. R. Vilímek a v jejím majetku se nacházely od konce 19. století.
Problém nastal ve chvíli, kdy se média začala zajímat o to, kdo Knižní velkoobchod koupil. Ze šesti projektů totiž zvítězil ten, který podala společnost Telegraf s.r.o. Mezi jejími spolumajiteli figuroval tehdejší místopředseda vládní ODS a poslanec Miroslav Macek.
Rozhořčené reakce to vyvolalo hned na dvou rovinách – tou první byla otázka střetu zájmů, tou druhou cena, za kterou Mackova společnost Knižní velkoobchod zprivatizovala. Nutno dodat, že o střetu zájmů se v té době diskutovalo spíše v etické než právní rovině, legislativa jej totiž na počátku 90. let neřešila.
„Právě díky vám a vašim stranickým kolegům z ODS byl letos na jaře na půdě tohoto parlamentu zablokován zákon, který na podobné případy pamatoval,“ napadl za to v září 1992 v interpelaci adresované Mackovi celou ODS poslanec za ČSSD Petr Dočekal. Pro stranu Václava Klause to byl první ze skandálů, se kterými se musela vypořádat.
Případ odložen
V centru pozornosti byla také cena, za kterou stát Knižní velkoobchod privatizoval. Tisk poukazoval na to, že jen hodnota domů značně převyšovala 39 milionů zaplacených společností Telegraf Praha s.r.o, v té době už přejmenované na J. R. Vilímek – velkoobchod s knihami (1871).
Zájem novin ještě ožil, když noví majitelé před koncem roku 1992 prodali Komerční bance budovu ve Vězeňské ulici v Praze 1 za částku kolem 60 milionů. Přiživovaly jej i obavy věřitelů, mezi kterými byla i řada vydavatelů.
Vítěz z Harvardu: Koženého slibu o desetinásobku uvěřily tisíce lidí |
Policie v lednu 1993 zahájila vyšetřování. Na jaře pak obvinila Mackova společníka Jindřicha Menzela a jejich právníka Pavla Krýla z trestného činu poškozování závazných pravidel hospodářského styku a porušování cizích práv. V září bylo trestní stíhání zastaveno s tím, že zákon porušen nebyl.
Macek od počátku odmítal nařčení s tím, že účetní hodnota, s níž operovala média, neměla se skutečnou cenou nic společného. „Noviny řvou o tom, jak tunelujete velkoobchod. Všichni vidí ten barák, ale do něj teče a je rozpadlý,“ komentoval to o pár let později v rozhovoru.
Výkonná rada ODS jeho vysvětlení přijala. Tlak ze strany médií a opozice byl však silný, a tak Macek z místa místopředsedy strany odstoupil a na čas se stáhl i z politiky.
Rozjezd, který se nekonal
30 let svobody: kauzy a aféryTřicetidílný seriál vychází v MF DNES každý týden až do listopadu. Představí největší ekonomické a politické kauzy. Miliardové tunely, bankovní krachy, spiknutí kmotrů, sporné amnestie a politické podrazy, vzestupy a pády.  |
O prodeji domu ve Vězeňské ulici Komerční bance, které měl být původně pouze pronajat, informovala na konci prosince 1992 MF DNES. Citovala zároveň Miroslava Macka, který se vyjádřil, že částka má být použita na částečné splacení dluhů a na rozjezd byznysu.
Na to nedošlo. V dubnu 1994 Macek s Menzelem prodali společnost Rastislavu Šábrtovi, který během krátké doby prodal sídlo podniku v Opatovické ulici v Praze.
Ve chvíli, kdy byl na bývalý Knižní velkoobchod vyhlášen konkurz, pro věřitele už toho moc nezbylo. Částečně je až v roce 2011 odškodnil stát. Konkurz se táhl až do roku 2017, kdy byl rozhodnutím soudu zrušen.
Miroslav Macek později vysoudil omluvu na Miloši Zemanovi, když v dubnu 1999 označil privatizaci Knižního velkoobchodu za jednoznačné tunelování.
O rok později média řešila další kauzu spojenou s Mackovým jménem: desetimilionovou odměnu za konzultaci při prodeji státní České spořitelny rakouské Erste bank. I v tomto případě Macek rezignoval na své funkce ve vysoké politice, tentokrát už se do ní však nevrátil.
