„Někdy potřebujete zpětnou vazbu. Uvědomit si, že děláte něco špatně. Zjistíte, že někdo je tvrdší než vy, takže musíte zamakat na síle. V tom byl pro mě zápas prospěšný,“ řekla Andělská pěst po sobotním galavečeru.
Její neporazitelnost se otřásala, nakonec dál drží světový pás organizace WBC v nejnižší, tedy atomové váze.
Výhra by vás trochu ukolébala?
Ne. Nejsem ten typ, že bych byla namyšlená. Že bych si řekla: Super, jsem světový šampion, nemusím už na ničem pracovat. Já se chci zlepšovat neustále. Ale dobře za ten zápas; Mexičanka mi ukázala, kde mám prostor pro zlepšení.
Takhle v defenzivě jste snad ještě nebyla. Jak jste to kousala?
Je to pro mě nezvyk. Hodně těžké bylo, že udělala nějaký útok a pak se sklonila. A já když chtěla dát ránu na hlavu, měla jsem ji u svých prsou; kolikrát mě tou hlavou do prsou trefila, to není extra příjemné. S dlouhýma rukama už jsem se k ní nedostala. Na tom musím zapracovat, třeba si ustoupit.
Je fajn, že máte ve své váze takové soupeřky? Jsou to další výzvy?
Úroveň je vysoká, Mexiko má hodně kvalitních boxerek. Několik jich tam ještě ve váze mám, bude z čeho vybírat na případné další obhajoby.
Hned jste se vyjádřila, že chcete odvetu s Vargasovou.
Měla by být moje příští soupeřka. Chci tu kapitolu uzavřít, ne si teď vybírat jiné soupeřky a zdrhat od toho, že bych se bála. Není čeho. Vím, že porazitelná je.
V čem vás nejvíc zaskočila?
Vím, že Mexičanky postávají, hýbou se a pak vyrazí. Počítali jsme, že to bude uragán, ale Vargasová mě překvapila konstantním tlakem. Ona vysypala hodně úderů. Sice možná vypadaly dobře, ale zvedák mě zabolel jen jeden. Jinak jsem věděla, že mě neohrozily a nebyly ani čisté. Já skoro každý přední trefila mezi její ruce, možná to nebylo tak silové, ale svoji úlohu to hrálo. Je mi líto, že to nebyla bodová výhra, ale jsem ráda, že zůstává pás doma a dojde k odvetě.
Zase doma v Ústí nad Labem?
Asi ano. Udělá se dražba, a kdo dá víc peněz, tam se boxuje. Záleží na manažerovi. Atmosféra byla úžasná, akce vyprodaná, o box je zájem. V posledním kole se mi už nechtělo, ale jak jsem slyšela halu burácet, dala jsem do toho všechno. A ten závěr jsem udělala. Potřebovala jsem, aby poslední kolo i na oko vypadalo fakt výborně.
Před ním jste se koukla na rodinu v hledišti. Proč?
Je to můj rituál, že se před posledním kolem podívám na mamku, na taťku. Vím, že táta něco hulákal, ale já se snažila soustředit na rady trenéra Konečného. Okolí vypnu, slyším trenéra a kluky z tělocvičny, protože ty hlasy mám naposlouchané. Jsem naučená v boxerských věcech rodiče neposlouchat, i když taťka může mít dobré rady.
